immolabant; item sepulturas, quae fiebant in silvis et in campis, atque Seenas, quas ex gentili ritu faciebant, in biviis et in triviis, quasi ob animarum pausationem; item et iocos profanos, quos super mortuos suos, inanes cientes manes ac induti faciem larvis bachando exercebant — has abhominationes et alias sacrilegas adinventiones dux bonus, ne ultra fierent in populo dei, exterminavit".

Připomínka letnic u Kosmy svádí přímo к dohadu, že pohanské obyčeje, jež Kosmas líčí tak svěže, když ne z vlastního názoru tedy aspoň z názorných líčení, z častých výslechů a popisů, patrně konány byly aspoň z části na oněch „vražných" místech, lesních a polních, jichž jména se dochovala až na naši dobu a proti nimž zakládány sv.-janské kláštery. Líčení Kosmovo dokládá názorně to, co Janko spojil se slovem Vráž. Můžeme tedy bez násilných vývodů předpokládati, že Kosmas z vlastní zkušenosti podává líčení oněch magicae artes, jež se konaly ještě,za jeho doby na místech vražných, jako přežitky pohanských obyčejů v Cechách. Není bez významu, že v malé oblasti, kterou Kosmas tak podrobně v úvodu o pohanství popisuje — od „mohyly Ka-ziny" až k Tetínu a Zbečnu jsou Vraže u Mokropes, Mníšku, Třebáně a Karlštejna.

*

Z dokladů o hojném užívání odvozenin z původního vráž- ve slovenštině, jež podává Kott v Dodatcích (VII. s. 1050), je zajímavý citát ze Slovenských Pohľadu (II. s. 418): „Vražíce boly krásné panny, vábily mužských, a tancom, krútením a otravou jich hubily".

*

V Lidových Novinách z 16. června referuje ve feuilletonu pan „—ý" pod názvem „Staronový pokus s místními jmény" o obou článcích našeho Věstníku, týkajících se Vraže. Autor, podávaje stručný obsah (v němž opomíjí, že zakládám svůj výklad na stsl. крлжнти), praví, že Jankův výklad nerozhodl věc „docela ve smyslu domněnky Tillovy". Cituje z „Moravských jmen místních" výklady, „které jsou potvrzeny sty příklady" a odvozují jména Vražkov, Vráž, „od osobních jmen Vrah, Vrážek". Protože tyto výklady, podle analogie s jinými místními jmény, jsou možný, usuzuje autor, že jména „Vrážek a Vrážkov nemusí ještě dokazovati, že na tom místě konávaly se pohanské slavnosti". Má dokonce za to, že „více pravděpodobnosti mají dosavadní výklady, které spojují Vráž a Vražkov s osobním jménem, které však nikterak nesvědčí o tom, že by v pohanských názvech těch zachovala se upomínka na nějaké pohanské slavnosti". Dále přiznává pan —ýv přece, že jména samot Vráž- mohla by odpovídati mému výkladu. (Ze jsem nalezl pojmenování Vráž- i pro místa neosídlená, autorovi ušlo). Ale i tu prý třeba „zjistiti stáří názvů těch", poněvadž prý je možno, „že některé jsou mladé a že místa ta nazývala se dříve jinak" (!) (Z mých stčých dokladů je zřetelně patrno, jak rychle mizela z češtiny slova kmene vráž-, tak že je v tomto případě naprosto nemožno, aby nějaký starší název byl nahrazován novým jménem vráž-). Autor dodává ještě, že