str. 224
Je to v přední řadě folkloristický slovník D. Marinova, o němž se zmiňujeme zvláště na jiném místě, dále obšírná bibliografie všech prací, které vyšly o národopisném složení obyvatelstva v Bulharsku a sousedním Turecku, kterou sestavil N. M i c h o v pod titulem Населението на Турция и България прЪзъ XVIII, и XIX. в. La population de la Turquie et de la Bułgarie au XVIII, et XIX. s. Sofia 1915 (vyšlo jako IV. 3. kniha Sbornika bulh. Akademie). Mimo tento sborník však vydáva akademie nový čistě národopisu věnovaný, na což my Cechové dnes pohlížeti musíme se závistí, pod titulem Сборникъ за народни умотворения и народописъ (je to pokračování bývalého sborníku za нар. умотворения, наука и книжнина), jehož vyšly r. 1914—1915 tři silné svazky XXVIIIL—XXX. Prvý obsahuje zmíněné dílo D. Marinova, v svazku XXIX. velmi obsažnou monografii N. Deržavina Болгараоя колонш въ Россш (Sof. 1914) vyličující podrobně stav a život bulharských kolonií v tavrické, chersonské a bessarabské gubernii (s mnoha tabulkami), ve sv. XXX. pak stati C h r. Stojlova o klasifikaci bulh. hádanek, J. Kovačeva o lidové astronomii a meteorologii, G. Golěmanova o lidové medicíně a A. Alexijeva řadu zpráv národopisných o Poljanech, Mijacích a Brsjacích kraje de-brského a kičevského. L. N.
@---------------------
Renata Tyršova, Lidový kroj v Cechách, na Moravě a Slezsku. Duch a svět. 1916.
S upřímným zájmem, stručně, ale obsažně napsala spisovatelka nad jiné povolaná pěknou knížku o kroji lidu českoslovanského a shrnula v ní nejen obsah dosavadních prací o tomto předmětu, nýbrž řadou poznámek skizuje v hlavních rysech obraz, jaké by mělo býti velké dílo o našich krojích.
V úvodu naznačuje vývoj zájmu o lidové umění, prvé záblesky jeho v literatuře, umění, první pokusy sběratelské; dále připomíná jeho starobylost a hlavní směry, jimiž se vyvinoval. Vlastní stať počíná nejzachova-lejším a staroslovanskému nejbližším krojem slovenským. Autorka popisuje jednotlivé archaické kusy jeho, pokud jsou rozmanitým místním odrůdám šatu ženského i mužského společný, zároveň ovšem úpravu hlavy a její ozdoby, a potom přechází k načrtnutí nejzajímavějších typů kroje čičmanského, bošáckého, dětvanského, dále krojů městskými vlivy silně porušených, třebaže stejně malebných jako se odívají v Nitře a Prešpurku. — Ze Slovenska postupuje na Moravu, kde vzpomíná napřed opět míst národopisně nejzajímavějších, St. Hrozenkova a Velecka; pak teprve naznačuje hlavní varianty vnitřního Slovácka, uherskobrodský, kyjovský, břeclavský a lanžhotský, namnoze s udáním původu toho kterého variantu. Na to je popisován celkem velmi prostý kroj valašský a jemu blízké kroje lašské a slezské. Značné místo je věnováno po slováckém nejtypičtějšímu kroji moravskému, hanáckému, zajímavému zvláště četnými reminiscencemi na kroje historické. Nejméně víme o šatu lidu v západní Moravě—. Poslední oddíl je věnován českému kroji, jenž nejvíce a nejrychleji se měnil, podléhaje rozmanitým módám šatu městského. Zde nutno namnoze rekonstruovati dle zachovaných šatů v museích a literárních zpráv, poněvadž pamětníků skoro není. Po všeobecných poznámkách popisuje autorka kroj litomyšlský, Moravě místně i charakterem
|
|
