hlavnímu motivu příbuzný. Sem patří „Směsek" z C L. 1898, 467 nah., s ním totožný tanec Chrud. 250 a malý jeho variant Hol. V. 173 („Směsek"), konečně tři mé zápisy, taktéž malé varianty, jeden z Králové-městecka (kozel), dva z Zehuňska (latováky). Uvedu za všechny jeden svůj zapis od Zehuně a naznačím malými notami variant vložky, jak jej mají všecky zápisy tištěné.

Malý variant vložky, neopakující dvoutaktový úryvek prostě, nýbrž sekvencí, obsahuje „kozel" z Č. L. 1894 (442 dole). Jemu podobný jest druhý můj „kozel" z Královéměstecka, který uvedu:

Ještě bohatší jest „mateník" Hoř. 12, který i v prvním dílu opakuje motiv sekvenčně. „Vrták" Hol. V. 269 je malý variant mého tance XXXVI.; opakuje však celý druhý díl tak, že poprvé končí kvintou, podruhé teprve primou.

Pokud se oprav tištěných zápisů týče, shodují se všecky zápisy v tom, že zneuznávají třídobost posledního taktu v „sýkorce" a důsledně tedy i ve „višni" (naše pravidlo III.). Notují tento takt čtyřčtvrtně (Hoř. 12), dvoučtvrtně či dokonce, při osminové notaci, jednočtvrtně, takže pausa vůbec odpadla. Cestnou výjimkou jest jen zápis Hajného (C L. 94, 442). Tento zápis však a oba zápisy Holasovy dlužno zase opraviti dle pravidla I. (dvoudobé takty psáti notami dvojnásobného trvání). Zápis C. L. 98, 467 je celý v notách f polovičních, podobně Chr. 250, až na poslední typ.

К těmto tancům třeba připojiti ještě „kozla"^z Č. L. 1894 (441), jenž je však sporný. Má s nimi společný motiv prvního dílu, opakuje