chozím typem Jidáše v nový nějaký typ; také text tance je pomíjí. Rytmické schéma této střední části tedy jest:

Kromě toho opakuje tento tanec v třetím dílu jen jeden typ „vejra", takže jeho forma jest zkrácená třídílná:

а а' I b b I a'

Význačný text, dle něhož jsem vůbec typ „vejra" pojmenoval, obsahují moje dva tance:

Text u tance z C L. a z Hořicka jest známé:

s příslušným opakováním. Mateník hořický má na vkládané dva takty sousedské jen „tradada" a opakuje v třetím dílu verš „někdo by mi za ním chodil". Jak z toho patrno, je to poněkud libovolný variant tanců předešlých a je také původem dosti mladý.55)

b) Velmi hojná čeleď variantů vytvořena jest na základě „vejro-vého" motivu „Rosa padla" (motiv první části příkladu XXXIII., sestupující od oktávy). Blízké vzájemné varianty jsou z nich tyto tance: Chr. 470 uprostřed („kíatovák"), Hol. V. 268 („vrták"), jeden zápis Mladějoyského („kozel"), můj jeden z Královéměstecka („kozel") a jeden od Zehuně („latovák").

Jsou vesměs dvojdílné a obsahují v prvním dílu nejprve čtyři takty dvojdobé, shodné s prvními čtyřmi takty příkladu XXXIII.; po nich následuje jeden typ „Jidáše". To celé se. opakuje buď úplně, nebo s různým závěrem. Druhý díl má dva typy „vejra", melodicky sice odlišné od motivu „Rosa padla", ale rytmicky mu příbuzné. Schema tedy jest

Motivická forma, poněvadž typy druhé části jsou si navzájem melodicky příbuzný, jest buď

а а I b b'

opakuje-li se motiv v první části prostě, nebo

а а' | b b' opakuje-li se s různým závěrem.