V této skupině zahrnuty jsou četné a rozmanité varianty, tanců, jež jsme poznali při pravidelných tancích s typem „vejra" (typ И. c).

a) Motiv „vejr, vejr" (viz př. XXIX.) vyskytuje se v „kozlu" z Č. L. 1894, 443 nah., v „mateníku" Hoř. 5 a ve dvou mých zápisech („kozel" z Královéměstecka a „latovák" z Zehuňska). Příkladem uvedu svůj tanec z Zehuňska. Jest trojdílný a obsahuje v prvním dílu dva typy vejra zcela shodně s prvním dílem př. XXIX. V druhém dílu však jsou dva typy „Jidáše", motivicky (nikoli rytmicky) příbuzné motivu z druhého dílu př. XXIX. a vespolek stejné. Třetí díl jest opakováním prvního dílu. Je tedy motivická forma tance zcela souměrná:

Můj „kozel" z Královéměstecka jest zlomek téhož tance, maje formu dvojdílnou. Obsahuje jen první a druhý jeho díl, při čemž druhý typ „Jidáše" v posledním taktu sestupuje k prime.

Kozel z C. L. jest nepatrný variant tance Zehuňského a v prvním i třetím dílu rytmicky správně zapsán, ač v notách polovičního trvání. Jen notace trojdobého taktu jest chybná: každý tříčtvrtní takt jeho měl býti notován jako dva tříosminové. Za to střední část jest i rytmicky chybně zapsána: osmý a desátý takt měl býti notován jako třeba takt třetí (dle originálu čítáno), t. j. každý z nich měl býti notován jako dva takty tříosminové se čtvrťovou pausou, jež vůbec tu vynechána.

Také mateník hořický by se blížil tanci př. XLII., kdyby ve střední části nepřidával za každý typ „Jidáše" dvojtaktovou mezihru sousedskou. Tyto dva takty jsou skutečným přídavkem a n e p o j í se snad s před-