Naznačené trioly nebyly hrány rytmicky naprosto přesně, nýbrž asi uprostřed mezi rytmem triolovým a rytmem

takže bychom je mohli též považovati za nepřesný rytmus tuto označený. Na tom však nezáleží. Okolnost, že byly hrány nepřesně, svědčí již o tom, že nebyly tyto takty cítěny v rytmu furiantském. Ostatně později (v oddílu 13.) setkáme se s tanci, obsahujícími taktéž trioly, tentokrát zcela přesně rytmicky hranými — jen že tam po nich nenásledují dva takty sousedské, takže nevzniká typ „Martina".S(3)

Variant mého tance jest „směsek" z Č. L. 1899, 432 a s ním téměř totožný „Vousíř".Chr. 507 nah., opravující vlastně jen tiskové chyby prvního tance. Jest jen dvojdílný, neboť třetí díl (opakování prvního) chybí, a typy „Martina" nejsou úplně stejné, ježto druhý zakončuje tanec. Schema motivické tedy jest:

а I b b'

Týž rytmus mají dvoudobé takty „Martina" v dalším mém tanci, „latováku" z Zehuňska, jenž však vedle toho obsahuje zcela nový typ „Latováka". Byl jsem nucen nazvati tento typ tak všeobecným názvem, poněvadž jsem jej našel jen v tomto jediném tanci, který je bez textu a byl mi právě jen jako „latovák" hrán. Mohli bychom typ ten zváti též „obrácená višeň", ježto v něm proti typu „višně" (o o s) sled taktů jest opačný. Po jediném taktu trojdobém (sousedském) následují dva takty dvojdobé (obkročákové). Typ je tedy třítaktový a dvojdílný:

{ s I o o }

Tanec sám jest jeden z nejdelších a hudebně nejdokonalejších mezi všemi našimi tanci. Jest čtyřdílný. První díl obsahuje dva typy „latováka" a po nich jeden typ „Martina", druhý díl taktéž (s jiným závěrem). Třetí díl (jakási „vložka") má dva typy „Martina" a čtvrtý jest shodný s druhým. Rytmické schéma tedy jest:

Celý tanec vytvořen je vlastně ze zcela nepatrného materiálu motivického.