К SEDMDESÁTÝM NAROZENINÁM JAROSLAVA GOLLA.

Základní díla Jaroslava Golla, jejichž hluboký vliv zasáhl tak pronikavě v rozvoj našeho dějepisectví, nemají přímého vztahu к oblasti studií pěstěných v našem časopise. A přece jest čestnou povinností vzpomenouti i zde jubilea tak významného, neboť badatel, který své síly zasvětil především spletitým záhadám našich náboženských dějin, znamenitou prací prospěl též českému národopisu: mám na mysli „Historický rozbor" básní rukopisu Králodvorského: Oldřicha, Beneše Heřmanova a Jaroslava." (1886.)

Z dějin veliké diskuse jest známo, že v zápase mladé university za svobodu vědeckého badání úkoly svrchovaně zodpovědné — vedle organisační práce provedené redaktorem Athenaea — připadly filologii, historii a literárním dějinám. Vůdčí osobnosti prožily těžké chvíle, zakusily mnohých protivenství, ale dnes, po třiceti letech, kdy výsledky sporu staly se dávno obecným majetkem vědy i vzdělané veřejnosti, možno památné doby vzpomenouti slovy Gollovými: .... „i když se vrací trpkost při vzpomínce na mnoho, co boj provázelo, pro účastníky v něm na té straně, které připadlo vítězství, může se ozvati též ono: et olim meminisse iuvabit." Byla to vskutku aristeia naší university, skvělý list v jejích dějinách, neboť obrozená věda česká tehdy splnila naděje, které vzbudila a pochopila v rozhodné chvíli, že „spor o Rukopisy musil jednou vybojován býti také u nás, od nás a pro nás." —

К trvalým výsledkům revise třeba přičísti též hojné studie objasňující prameny, obsah i jazyk obou padělků; mezi těmito pracemi čestné místo zaujímá Historický rozbor. Není snad nutno rozváděti podrobněji obsah knížky, která na necelých 95 stranách shrnuje výsledky složitého zkoumání formou mistrně zhuštěnou: Skladatel Oldřicha užil Hájkovy kroniky, z Hájka přešly některé rysy též do Libušina Soudu; básník Beneše Heřmanova mohl se poučiti o svém hrdinovi nejen u Paprockého, ale i u Dobnera a Pubičky; „Jaroslav" předvádí pozdní fasi pověsti a jeho prameny nutno hledati v dějepisných dílech 15. —18. stol. — takové jsou výsledky bystré analyse, která к usvědčujícím dokladům jazykovým a ku paralelám literárním připojila stejně závažné důkazy historické. „Rozborem" dostalo se nám krásné monografie látkovědné, jejíž hodnota nespočívá pouze v závěrečném důkaze, nýbrž i v kritickém materiálu, z něhož důkaz byl sestrojen. Připomeňme si na př. metodický postup v úvaze o obsahu Jaroslava, jak autor к jednotlivým motivům básně nalézá paralely u Dlugoše, Hájka, Tannera, Crugera a j. podávaje takto příspěvek к vývoji pověsti cenný sám o sobě i když nehledíme к výsledku. Přirovnal bych Histor. rozbor к úvahám VI. Antonoviče a M. Drahomanova o padělaných dumách maloruských, nebo к některým analytickým studiím Veselovského o ruských bylinách; ovšem česká práce má své místo zvláštní, poněvadž běží o nejslavnější mystifikaci ve slovanských literaturách XIX. stol., o falsa, která po několik desetiletí ochromovala rozvoj badání o lidové poesii, mytologii, zřízení společenském atd. Avšak historik, který si získal trvalé zásluhy v boji proti romantické fikci udržované bás-