nich-kroků, především obměny obkročáku, od malých (obkročák s potřesem nebo poskokem) к větším, jež jsou, již napolo novým krokem tanečním (natřasák, vrták, přísunné kroky). Ze tu běží o útvary pozdější, patrno i z toho, že taneční obměny vyskytují se především ve zmíněných vložkách atd., kdežto typy zachovávají původní obkročáky. Tato měna tance značí též zvýšení estetické ceny, neboť, jak jsme viděli, sledují tyto obměny dopodrobna rytmus hudební, stavíce tak rovnoběžně s diferenciací rytmu hudebního diferenciaci rytmu tanečního. Zároveň však docilují obohacení tance, jenž se stává teď zpravidla kombinací tří prvků tanečních (na př. sousedská, obkročák, vrták). Z uvedeného je patrno, že tyto. nové prvky taneční mají dobré právo domovské v našich tancích, neboť se vyvinuly organicky z předešlých (vlivem hudby); běží tu tedy o skutečný vnitřní vývoj celého genru.

K tomu připomínám, že se stanoviska uměleckého jsou taneční útvary, jež jsem označil jako primitivní (primitivní ovšem jen relativně, t. j. v tomto celém genru!), stejně hodnotné, jako útvary bohatší, z nich vyvinuté, neboť jsou stejně projevem individuality kmenové. Ô tomto bodu promluvíme podrobněji ke konci této kapitoly, kde se poohlédneme po proměnlivých tancích mimočeských.

Naproti tomu značí vstup cizích, většinou umělých kroků tanečních (polky, valčíku, mazúrky, částečně i pochodu) do našich tanců estetické jich znehodnocení. Byly jim vnuceny z vnějška a příčíce se jejich rázu, musily jej proměniti násilně. Byly zcela mechanicky vočkovány útvarům starým. Kdyby tedy běželo o jakousi rehabilitaci našich tanců, vyloučil bych tyto cizí taneční kroky ze způsobu tančení našich proměnlivých tanců, vyjímaje ovšem ty tance, jež svým hudebním rázem poukazují k tomu, že vznikly již pod vlivem těchto nových kroků tanečních, anebo že se jim přizpůsobily. Za takové směsky považuji tance Chr. 458 nah., 468 nah., 468 dole, 469, 473 dole a Hol. V. 150. V ostatních radno nahraditi valčík a mazurku sousedskou, pochod přísun-nými kroky a polku nejlépe v r t á k e m (nebo oživeným obkročákem).

Mohli bychom se ptáti, jsou-li i tyto nové taneční kroky s to, aby samy vytvořily nové nějaké směsky ? V teorii nutno přisvědčiti, před-pokládáme-li ovšem, že by tyto taneční kroky zlidověly. U polky na př. se tak stalo a viděli jsme v kapitole II., žeje teď polka nejen samostatným tancem lidovým, nýbrž že se súčastní jako prvek při četných tancích složitějších. Ovšem „směsky", jež by takto vznikly, byly by j i-n ý m i směsky, než jsou naše proměnlivé tance, nanejvýše by jim byly po některé stránce příbuzný (směšování tanečních kroků v drobném).

V praxi však nelze se tu mnoha nadíti, poněvadž v naší době jsou podmínky lidového tvoření u nás téměř zcela a téměř všude podlomeny.

V C. Lidu, vChrudimsku a u Holasa V. najdeme ukázky takových nových „směsků", měnících taneční kroky, ale nikoliv vždy takt — spíše tempo. Na konci „tanců kombinovaných" zmínil jsem se o jednom z nich (Chr. 480 dole), druhý (Chr. 462 dole) uveden je v pozn. 68. Ty dva ještě mění takt (trojdobý a dvojdobý), nejspíše spolu s tempem. Ale jiné „směsky" taktu ani nemění, nýbrž jen tempo, po případě ani toho ne. Z dvojdobých patří sem Chr. 494 dole, Č. L. 98, 323 nah. nebo Hol. V. 177 (pokažené varianty našeho př. XLI. nebo „husara" C. L. 97, 371), C L. 99,