místo obkročáku pouhý pochod (viz příslušný přehled). Páry nedrží se pak tak, jako je obyčejem u tanců kolových.

V „klatováku" Chr. 469 pochodují páry v I. dílu tak, že jsou tanečník a tanečnice,

jdouce vedle sebe, zavěšeni.

V „klatováku" Chr. 470 n. pochodují páry v I. dílu tak, že se tanečník s tanečnicí, jdouce

vedle sebe, drží pouze jednou rukou.

V „hulánu" Chr. 467 d pochodují páry v prvním dílu tak, že se tanečník s tanečnicí,

jdouce vedle sebe, drž! oběma rukama křížem. Držení toto je typické pro pravý tanec „hulán" (srv. Chr. 467 nah. a četné obrazy tohoto tance) a lze si odtud vysvětliti, že byl i název hulán na tento tanec přenesen. .V „klatováku" Chr. 468-9 je pochod (v I. dílu) popsán jako t o u r a, shodná s tourou Besedy II. 2. Páry se drží kolem pasu.

V „klatováku" Chr. 479 n. je v I. dílu též toura; taneční držení není tu blíže popsáno.

Jak známo, vyskytuje se při sousedské vedle obyčejného kolového tance celá řada volných improvisací. U tanců proměnlivých, kde v zápětí následuje obkročák, vyžadující pevného držení páru, nemohou se tyto variace uplatniti. Setkáme se s nimi jen dvakrát, kde je sousedská trochu delší:

V „kobyle" Č. L. 97, 436 (je to tanec kombinovaný) drž! se v I. dílu tanečník s ta-

nečnicí za ruce a pohybují jimi vpřed a vzad (pak následuje řezanka).

V „pavouku" Hol. V. 191 se dotýkají pouze ukazováčky zvednutých rukou nebo se drží za

šátek; tanečník i tanečnice otáčejí se při tom každý pro sebe, nebo se točí pouze tanečnice. Tento způsob tance popsán je též při „pavouku" Chr. 486, jenž jest pouhou sousedskou, a přešel patrně odtud i s názvem do tance Holasova.

V tanci „Kradená" Chr. 477-8 (je to tanec kombinovaný) je mezi opakováním tance (na korunu) výměna tanečnic jako při strašáku nebo při kaplanu. Prvků mimických u proměnlivých tanců není.

*

Závěrem к tomuto tanečnímu přehledu chci posouditi naše tance se stanoviska estetického či spíše uměleckého; jeť předmětem našeho zkoumání část lidového umění, a hledisko to tedy zcela oprávněno.

Tance s proměnlivým taktem jsou, s hudebního i tanečního stanoviska posuzovány, útvary velmi značné hodnoty umělecké, neboť představují typ kombinovaný, tedy vývojově vyšší, nežli tance s taktem i tancem jediného druhu. Je v nich spojení základních taktů hudebních, dvojdobého i trojdobého, jemuž odpovídá spojení dvou lidových kroků tanečních, obkročáku a sousedské. V celém tomto genru zastupují zase pravidelné tance s pouhými „typy" útvar původní a pravděpodobně nejstarší, neboť jsou nejjednodušší. Ustálený nějaký typ — jakási vyšší jednotka rytmická — se v nich prostě opakuje, což jest primitivní princip hudební. V těchto tancích, jak jsme viděli, jest také pravidlem kombinace dvou uvedených základních prvků tanečních, tedy zase kombinace nejjednodušší.

Přibráním vložek, předeher, doher, nejprve většího rozsahu (celý díl tance nebo aspoň polovina dílu), pak i drobných, a vzájemnou kombinací různých typů se celkový hudební rytmus tanců obohatil a diferencoval, čímž se ovšem umělecká hodnota tanců po stránce hudební zvýšila. Současně pozorujeme, že do tančení vstupují obměny původ-