jenom samy ujaly, nýbrž byly dále vyvíjeny ve smyslu rytmické diferenciace až do nejnepravidelnějších útvarů — a konečně, jak jsme viděli, až к útvarům degenerovaným.80)

Tento názor, plynoucí přímo z hudební povahy tanců, v oblasti jihozápadní resp. východní se vyskytujících, souhlasí i s teorií, již jsem o vzniku našich tanců podal v kapitole II. Doloživ nejprve na jiných genrech tanečních zálibu lidu na měně ve způsobu tančení, řekl jsem, že přímým podnětem к našim tancům byl dvojdobý rytmus furiantský, vznikající při trojdobé sousedské textem. Sousedská se ovšem tančila v severních i jižních Cechách, třeba že v jižních více, jak o tom sbírky svědčí. Ale způsob nástrojové hry byl podstatně různý. Na jihu byly hlavním nástrojem hudebním dudy, jichž na severu podle všech zpráv i podle hudebního rázu tanců aspoň v 18. století již nebylo. Ale dudácký průvod jest průvod rytmicky slabý. Skládáť se z vlastní melodie (variace písně), hrané na malé píšťale (přednice) a z basového tónu, který vydává velká píšťala (huk), — tónu, jenž zaznívá neustále a bez jakéhokoli rytmisování po celou píseň. Tento, bas tedy nezdůrazňuje rytmu tance, nevyznačuje na př. taktů; to je přenecháno jen melodii přední píšťaly a ovšem zpěvu tanečníků. Podle těch se tančí, Objeví-li se tedy v textu rytmisace dvojdobá (furiantská) a při-způsobí-li se jí dudácká variace, není tu vůbec nižádného prvku, který by zdůrazňoval původní rytmus trojdobý; i je pochopitelno, že nový rytmus strhne tanečníky i к novému způsobu tančení, t. j. к sledování dvojdobého rytmu krokem obkročákovým. Byla tedy měna rytmu i tance při dudácké hudbě velmi usnadněna. Ale ovšem z téhož důvodu (slabé rytmičnosti dudáckého průvodu) plyne, že proměnlivé tance při dudách nejsou tak význačné, že měna taktu není tu tak nápadná; stále znějící bas nedovoluje jí vyniknouti v plné ostrosti. Dudy nejsou schopny do-dati genru proměnlivých tanců, s jich přispěním vzniklých, té nápadnosti, jež by k nim upoutala obecnou pozornost. Pro matnou rytmisaci se měna taktu jen nesnadno chápe a tedy nesnadno tančí. Jen tanečníci hudebně nadaní toho dovedou. A tak vidíme, že se na př. na Chodsku tančí proměnlivé tance vedle sousedské, do kolečka a j. jen jako skutečná zvláštnost, jako „zelené kousky" — hlavním tancem, obecně oblíbeným tancem nejsou. Tím je tam „kolečko".

Naproti tomu v bohatším Polabí byla „muzika" několikačlenná a měla vždy, ať již byla smyčcová, dechová či smíšená, vedle nástrojů, hrajících melodii, též harmonický průvod s basem, jenž je rytmicky silný. Harmonie se mění podle taktů a basa nebo nějaký hluboký nástroj dechový mocně vyznačuje takty („basa tvrdí muziku"). Proti takovému zdůrazňování na př. trojdobého taktu v sousedské jest náhodně jiný (dvojdobý) rytmus textu i s příslušnou melodickou variací v primu bezmocný — tančí se stále podle basu. Jakmile však proměn, livé tance, jinde vytvořené, byly sem přeneseny hotové, mění se vše. Průvod počne sledovati měnu taktů a silná jeho rytmičnost je teď novému genru na prospěch. Teď teprve, když i harmonicky i rytmicky