— J. Kakš: O staročeských čarodějnicích. (Lada 1889). — J. Palliardi: Výslech čarodějníka Tomáše Chvátala, pastýře z Vevčic atd.) Časop. mus. olom. 1894). — F. Sujanský: Súd nad strigami r. 1675. (Slov. Pohľady 1898, 1899.) — F. J. Čečetka: Pověrečné léčení. (Národop. sborník českosl. VII. 1901). (Pěkný pokus o soustavnou studii.) F. J. Čečetka: Pro čáry a kouzla. (Věstník Poděbr. 1902)*). — Týž: O škodení lidskou kostí dobytku. (Tamže 1902). — Z. Winter: Příspěvky к čarodějnictví XVI. věku. (Zvon III. 380). — J. Tiray: Akta čaroděj-ského soudu při hrdelním právě města Velké Byteše z let 1571, 1575 a 1576. (Právnické Rozhledy IX. 1908). — F. J. Čečetka: Smolná kniha nymburská. (Věstník X. 1909). — A. Schulz: Kniha smolná.v (Hradecký Kraj. VI.) — J. Tiray: Smolná kniha bytešská z r. 1556. (Časop. mor. mus. zems. IX. 1909)**). — Zajímavé podrobnosti snesl Z. Winter ve svých dílech Kulturní obraz čes. měst II 783***) a Život církevní II. Srovn. též práce Zíbrtovy o některých druzích pověr na př. Staroč. výr. obyčeje (1889), Kouzla a čáry starých „Čechů (Pam. arch. XIV.), Myslivecké pověry a čáry za starých časů v Čechách (Písek 1889), Myslivecké obyčeje a pověry dle šesti rukop. staročes. (Věstník král. spoí. n. 1899) aj.****)

Uvedl jsem již, že výpisy pelhřimovské shodují se s pověrami známými z jiných výslechů čarodějnic XVI.—XVIII. stol. 1. Nenáviděným osobám mstívaly se čarodějnice tím, že jim dávaly do lože čarodějné býlí, nebo zakopávaly v příbytku nádoby, uzlíky s vlasy, kostmi a pod. Tohoto prostředku užívali též pastýři a ovčáci chtějíce zjistiti, kdo škodí dobytku, posílá vlky na jejich stádo aj. Připojuji několik dokladů omezuje se jen na prameny české. R. 1573. „ . . . našel jsem nenadále hanebné kouzlo s hrnečkem polívaným v loži při prkně do slámy vložené". (ČL. XXI 456). — R. 1608. Leon Stadler, kanovník litoměřický, píše arcibiskupovi, „že mu jakás žena s mužem svým koření čarodějné do lože a jinam kladli, jehlu, kterouž umrlí lidé zašíváni byli, pozadu na reverendu, čarujíc mu vzstrčili, o rozum ho připravili". (Winter, Život cirk. II. 617—8.) — R. 1675. Za polní pych mstil se sedlák takto: Sel do pole, „šlápěje lopatou sestrouhal, do jednoho šatu zavázal a s listem zelným domů nesl a do komína pověsil." Zloděj měl přijíti a odprosiť. Byl by mu pomohl: „Co v tom komíně viselo, zase ven bych vzal a v noci pod hvězdy na trávník položil, aby to provětralo." (ČL. VI 383.)

— R. 1690. Aby se peníze netratily: „Abych vzal hrnek vody a kus toho měšce, v kterým ty peníze byly a zámek od truhly, kterým s těma penězi zamčena byla, jej na ten hrnek zamkl a to všecko do bahna vstrčil, že toho, kdo ty peníze vzal, nohy boleti budou". (ČL. XII. 110.)

— R. 1690. „ . . . že mu kost nějakou a zaječí srst u stolu zakopal a