str. 433
ten od toho stonal". (ČL. XII. 111.) — R. 1739. Mořiti lidi: „Džbán se musí nahoře zavázati hadry; do něho dá se kus nepotřebovaného plátna propíchaný jehlami a špendlíky, pak trochu mouky; přikryje se pokličkou. Kdyby se roztloukl ve dně, šla by těžkost dolem, kdyby poklička odpadla, šla by těžkost nahoru. Ten džbán se zahoditi musí na stranu, Jcdo ho překročí, je chycen". (Winter, Malé historie 248.) — R. 1663. Škůdce, který na dobytek posílal vlky, trestal pastýř takto: Vzal kleště, utrhal z pokousaného zvířete tři kousky masa, dal do po-lívaného džbánku, přikryl a hlinou zamazal a dal do červeného bahna, zkrvavený šat dal na oheň. „Potom nemohl (škůdce) přirozené stolice míti do devátého dne". (CL. 1X 295). Jiný recept (z téhož roku): „Aby vzal kus plátna bílého, nepotřebovaného, vystřihl je dvěma cípy a obvinul sobě ruce hadrem, aby holýma rukama se ho nedotýkal a teprv namočil to bílé plátno do krve pokousaného dobytčete a rozhrna na ohništi horký popel udělal důlek, do toho důlku aby dal to zkrvavené plátno a na něm oheň udělal; že po tomto oučinku v tom jistém, který ty vlky poslal, salvo honore všechno přirození v něm staví". (CL. IX 295)ł)
2. Pelhřimovská sousedka, která vylákala cizí pivo, chtěla patrně čarovati, aby se druhé ženě pivo zkazilo. Ö těchto pověrách srovn. Zíbrt, Čarodějnice v staročes. pověře. (Zlatá Praha 1887 str. .518), Z dějin piva a pivovarnictví v zemích českých. (1894), Staročeské obyčeje a pověry pivovarské (Věstník král. česk. spol. n. 1896) a j. (Srovn. též ČL. XII 151, Dr. J. Pohl. 1. c. str. 3, 4, 8, ČL. XXI 451 atd.)
3. Žaloby na „lití vod", „tranků" a pod. najdeme v českých pramenech velmi často. Připojuji pro srovnání několik dokladů.
Kutnohorská čarodějnice nařizovala služce, aby psu zdechlému vstrčila v ústa kus mýdla benátského, po třech dnech vyňala, rozvrtěla a na nic neukropovala, nýbrž vylila do domu osoby, jíž čarodějnice chtěla škoditi. (Polov. XVI. stol.) (ČL. IV 27). — R. 1566. V Kolíně vyšetřována žena „vylilatě nějaké vody" na dům jiné ženy. (Winter, Kult. ob. II. 784). — R. 1571. „ . . . zmyla psa a kočku, a vypůjčivši sobě Klimentka botkův od paní Mandy, do těch botkův tu vodu za kamny vlila". (Práv. Rozhl. IX. 245). — R. 1571. „ ... že jest vodu brala a nosila z Tasova od Vitouškové a od Plačkové z kostí lidí umrlých a ze slepých koček a slepých štěňat vařenou a tou vodou nejprve udělala Matulkové, že schne posavad. A vlila ji před sklep, a ona ji přešla".*) (Ibid. str. 247). — R. 1574. „Vodu strojila a pilna
1) Zcela podobný recept sděluje J. A. Zelený v článku „Čáry ze Stupárovic u G. Jenikova". (ČL. XXI 222). „Dyby zlej člověk uškodil tvimu dobytku, a ty ho chtěl potrestat, vem si vod hrnčíře baňku novou, vem si vod toho dobytka moč a přední kvasnice z pivovaru a bednářskou smůlu a za tři kresle špendlíků a za tři kresle jehel a chyf jedovatou žábu, ty jehly a ty špendlíky zapíchej do tý žáby a dej to všechno do ty baňky, vem měchéř a dobře zafasuj, aby luft nevyšel a vomaž ji vápnem a postaf ji do pece a dej na ni kámen a dělej vokolo .ni hranici a v jedenáct hodyn v noci zatop u toho, tak von přeběhne, ale musiš dobře vartovat svi stavení, aby ti nic nevzal ze stavení, tak tě bude prosit, abys mu popustil, že by se rozpuk, tak si ho potrestej, jak chceš". Autor neoznačil blíže svého pramene, zdá se však, že čerpal z nějaké rukopisné knížky.
*) Podobně tamže str. 246 а 259. Srovn. Komenský 1883 str. 30 a Časop. mor. mus. zems. IX. 18 n.
|
|
