str. 434
toho byla, kudy by Alexa šel, aby tu vodu na to místo vylily". (ČL. XII. 149.) — R. 1574. „Strojila vodu ze slepého kotěte a štírů a nalila před dům Vondrovi z Tasově, že jí zapřel půl druhé čtvrti žita. (ČL. XII. 149.) — R. 1576. Nalila vody na cestu. Voda byla přistrojena z prachu ze slepých koťat a z nekřtěňat. (ČL. XII. 150). — R. 1591. Vyřezali viselci pohlavní úd, zakopali, pak zase vykopali a usušili. „Tím práškem koně obmejval a co tý vody zůstalo, že na křižovatky lil. To když člověk nebo hovado přešlo, schlo a umřelo". (Pohl, Kniha černá str. 14.) — R. 1591. „Ze tří studnic ty vody mezi vrata vlil. A který to koliv dobytek přejde, že umře. (Pohl, 1. c. 13.) — R. 1591. Nabrali ze tří studnic vody „na nový měsíce ve čtvrtek neb v sobotu. A tou vodou obmyjíc koně, aby nalil na křižovatky. A kteří koni to přejdou, že budou schnouti i, lidi. (Pohl, 1. c. 13.) — R. 1633. Čarodějnice vyznává, že „v Klenci Částkoví pomohla; stonal 6 let a sama také stonala; měl uděláno litím v maštali; tím kamínkem a vodou jim pomohla a tu vodu na mlejn mezi kola vylila až lopatky skákaly". (ČL. VII. 282.) — R. 1650. Hrobník vylil několik konví vody na hrob jisté paní, aby jiné hospodyni „déšť na obilí její vyvedl". (ČL. XI. 491.) — R. 1739. Čarodějník přistrojil čáry, které dal vyliti na práh „a jak to pekař Síma překročil, hned na obě kolena ochroměl, a dvě svině a pes od toho scípnouti museli". (Winter, Malé historie 246.)
4. V žalobě proti třetí čarodějnici praví se jen, že osoba, která „jest to místo přešla" dlouho stonala a zemřela. Není vytčeno, jakými prostředky nabylo ono místo zhoubného vlivu. Běží patrně zase o vody nebo kouzelné prášky a pod. Srovn. ČL. XII. 149, Winter, Kult. obraz II. 785 a j. Jiří Horák.
O HUDEBNÍ KULTUŘE SLOVÁCKÉ A LIDOVÉ VŮBEC.
(Všeobecné glossy к výstavě Slovácka v Uh. Hradišti r. 1915.)
Je-li podivuhodná lidová kultura vůbec, j e, my slím, zvláště podivuhodná lidová kultura slovácká. A je-li stejnou měrou podivuhodná lidová kultura hudební, je tato ještě podivuhodnější s uvedeného stanoviska slováckého.
Co jest lidová kultura hudební ? Všecko, co vzájemně téměř nerozlučně spiato jest s podstatou lidového umění hudebního, t. j. se zpěvem lidovým. Na prvním místě tedy lidové písně samy a jejich representanti resp. hudební umění lidových skladatelů, zpěváků a hudebníků čili hudců; dále pak všecko ostatní, co vlivem uvedených elementů dalo už tolik podnětů ke studiu nejrůznějších a nejzajímavějších problémů, jako jsou: tvořivost lidu, zpěvnost jeho a zpěvumilovnost, t. z v. kmenové rozdíly písňové, výraznost či pravdivost lidových písní, jejich dekla-mace, přízvuk taktový atd. Jinak řečeno: lidovou kulturou hudební je vše, co hudebně charakterisuje lid a jeho hudební duši. O tom tedy — co hudebně charakterisuje zejména lid slovácký a jeho duši hudební — několik slov.
|
