je nám dvojnásobně drahá — vzácná. Zrodila právě kvality, jež zvláště pro umělou národní hudbu mají význam dalekosáhlý. Nebýt národních písní českých vůbec, kde by byla dnes naše česká umělá hudba národní? Měla tudíž píseň lidová, má a bude míti vliv na „národní" skladatele. Bez ní nežil by Křížkovský, Smetana, Janáček, Novák ... Bez ní jistě nebudou žiti ani skladatelé p ř í š.t i.

Zajímavo, že umělá kultura musela a musí čerpati z lidové, aby byla národní. Ze pro skladbu v duchu slováckém potřebuje skladatel znalosti lidové kultury slovácké vůbec. Nemožno-li z těch že příčin mluviti též o vlivu lidové kultury na umělou? Neměla-li vliv ten právem míti zejména v prvních dobách: kdy ještě v květu byla táž kultura lidová? Kdy samostatně se vyvíjela! ? Jistě nesamostatně hyne vlivy svého okolí. I cizími. Ale též jistě nerostla takto. Je nám proto tím dražší a vzácnější. Vážíme si jí už pro ni samu. A stejně pro její vliv blahodárný.

*

Jak se hudebně na Slovácku žilo kdysi? Jinak než dnes . . . Dnes už jen vzpomínky zůstávají po všem. Po tom krásnu, ale i próze kultury slovácké. Proto však ukládáme písně do museí? Ne proto! Ale že nezaznamenány, ztratily by se na věky Nebylo by po nich památky. Jaká by to byla škoda, víme už dobře. Proč však obzvláštní oblibě těšila se a dosud se těší právě lidová kultura slovácká ? N e n i jistě též bez významu.

Nepřeceňujeme kultury lidové vůbec. Ani zvláště slovácké. Čekáme však na lepší časy—-lepší budoucnost. Nechceme se proto už„obdivovati"např. hudcům po muzice k ránu — zpitým pod lávkou... To by byl opět obrázek ubohosti — Bídy . . . Jako většinou bídná je už lidová hudba sama. Oč bývala lepu'? O dokonalejší souhru. Málo „kulturní" bývaly však i zápasy hudců.

0 nich čteme už dnes rovněž skepticky. Nelze jinak. Nebylo poesie či kultury v jejich důsledcích. Smyčec namastiti soupeřovi a považovati jej takto za přemožena? Nebo ukřičeti hudce ohnivým zpěvem, aby rov n„ě ž považováni byli za přemoženy? Jaká to poesie ?

Čarodějná (!) moc prý uměla způsobiti, že hudci-soku praskla struna — byl poražen v zápase..! Vrcholem staré slovácké kultury nebylo tedy, že mnohdy byly poraženým hudcům nástroje rozbity, nebo že se vzájemně sobě posmívali atd. Ale to všecko — hudební zápasy i bitky bývaly a jsou dosud jen charakteristickým příznakem povahy slovácké. Živé, energické. Kteráž povaha vlivem prožitých dojmů dala se pak strhnouti к analogické poesii -— hudbě. Celá řada veselých tanečních i jiných písní je toho dokladem. Za ně nyní děkujeme jich původcům. Dali nám aspoň příležitost do své duše nahlédnout i.

Možno-li tímto způsobem souditi o povaze lidu, tím dříve lze

1 potřeby její prohlédnout i. A to je nyní naším úkolem, cílem. Chceme, aby lidová kultura.hudební a lidový život vůbec byl ještě přirozenější. Hledáme tudíž pro jeho úpravu cesty.

i