Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 437

A těmi jsou zajisté i výstavy. Třeba si jich jen všímati. Na nich vlastníma očima pozorovati, o čem jsme dosud jenom slyšeli, četli. Iv tomto směru je kultura lidová zajištěna. Jde už svou vyšlapanou cestou. Nemohou se nám však líbiti známé rekrutské odrhovačky. Aniž dnes za přirozenou považovati můžeme propagaci, kteráž kdysi rodila krásné písně tohoto způsobu:



[: Došla к němu jeho máti,

počala ho naříkali :]

Můj synáčku přemilený,

pověz ty mně, co fa bolí.



[: Hlavička mňa tuze bolí,

tá sa jakživ nezahojí:]

Má mamičko př.emilená,

to mi vojna porobila.

Můžeme patrně milovati jen krásnou poesii, krásné nápěvy, písně, krásnou tudíž kulturu. S duchem času však vždy nutno počít a t i. Ani na Slovácku nezastaví kroky své týž vývDJ, jenž — dík autorům — dal nám na př. Její pastorkyňu, Slováckou suitu, Dvanáct bílých sokolů, Balladu na Váhu atd. Slovácká — jako každá kultura „lidová" splývá tedy a jistě kdysi i splyne s kulturou umělou. Název „lidová" píseň,„„lidová" kultura, myslím, že zamění se časem za „národní". Ze v budoucnosti -— příliš ovšem ještě daleké — bude jen jednotná národní hudba, jednotná národní kultura; třebas i slovácká?

Jistá etnografická barva neztratí ovšem nikdy svého lesku. Je tento příliš intensivní, oslnivý v záři sluneční. A jest i nádherný, živý, nezemře též nikdy... Už tedy nenaříkáme na úpadek kultury lidové. Ani hudební. Dnes už i na Slovácku bylo by to nepřirozené. Poněvadž minulost je minulostí — ta se nevrátí — myslíme na budoucnost. Vidíme už hudební krásno národní v kultuře umělé, nikoliv však lidové. Jsme už i přesvědčeni o něm z dosavadního života slováckého — umělého. Národní život náš je i hudebně skutečně ještě ve vývoji. Chtějme tedy všichni dle sil svých při-ložiti ruku к dílu! Pišme, skládejme! Ale také více mysleme, uvažujme! Modernímu skladateli třeba nejen citu, ale i rozumu. Až nebudeme pak psáti kapitol o potřebě skladatelů pro Slováky, snad teprve budeme u cíle. Kdy to bude?. '

O kmenové hudební kultuře slovácké lze takto mluviti. Vždyť jsou Slováci i v Uhrách — na Slovensku. Je jich jen tam i a 2% milionu. Jsme tedy velký národ — český. Máme svou velkou kulturu „lidovou". Proč bychom nemohli míti ještě větší „národní" kultury umělé? Dobře to postřehl i William Ritter. Hudba je skutečně jedinou řečí světovou...


Předchozí   Následující