v pole.23) V tom smyslu lze si také nejlépe vyložiti slova rozhněvaného biskupa Daniele, nástupce Otova, kdyžv vysvětloval mnichům premonstrátským ze Steinfeldu, proč vypudil z Zeliva benediktiny: neodcházejí prý, aby učinili místo premonstra ům, nýbrž pro své přestupky; i kdyby nebylo mnichů steinfeldských, chtěl by prý raději, aby na Želivsku vyli vlci, než aby tam, bydlili takoví mniši.24) Chtěl tím patrně říci, že by byl raději nechal Zelivsko pustým jako dříve, než aby tam ponechal nehodné benediktiny. Možná, že i medvědí kožich, který sloužil za lůžko asketickému opatu Gotšalkovi, byl odňat domácímu obyvateli čerstvě zdařeného hvozdu. Aspoň jméno zaniklé vsi Nedvězí (u Rynarce), doložené už k r. 1203, svědčí, že medvědi nebyli v něm neznámými hosty.

Kdy tedy byla osídlena krajina pozdějšího biskupského panství Rečického? Pronesli jsme výše domněnku, že přeměna terminu „praedium" v „circuitus" souvisí s hospodářským využitím pozemků původně ladem ležících v době mezi r. 1144 a 1183. Ze pak domněnka ta je velmi pravděpodobná, že do té doby skutečně spadá kolonisace Pelhřimovska v nejhlavnější části, o tom svědčí listina z r. 1203, kterou se nově založenému kostelu v Rynarci vymezuje farní obvod.25) Vsi к němu patřící (Rynarec, Nemojov, Lešov, Křepelov, Slaviboř, Větrov, Buková, Sbimov, Ostrovec, Benátky, Dlouhá Lhota, Okrouhlá Lhota, Smrkovec, Vysoký, Rovný, Zajíčkov, Radňov, Bedřichov, Rájov, Posvátný, Vratišov, Nedvězí, Rohovka[?]), dnes částečně už zaniklé, o kterých se v listině praví, že se ve věcech duchovních obracely ke kostelu rynareckému už před r. 1203, 26) leží totiž vesměs jižně a jihovýchodně od Pelhřimova, a to ve značné výši nadmořské, vesměs na nejhořejším toku vod, částečně na samém rozvodí moří Černého a Severního.27) Poněvadž pak v krajích, kde nebylo živějších komunikací, které by к sobě sváděly příliv obyvatelstva, pokračovala kolonisace po toku vodním, přirozeně od poloh nižších к vyšším, jest na snadě, že byly-li už před r. 1203 osazeny nejhořejší toky vod na Pelhřimovsku v nej vyšších, polohách, a to hustě,28) byly jistě už před tím osídleny polohy nižší. Ze postup osídlení byl takový, pro to zdá se svědčiti také poloha Rečice, hospodářského, správního i vojenského střediska celého biskupského panství, na nej-severnějším jeho kraji. Patrně byla, ležíc na nej nižším místě dominia a nejníže na vodě, krajním bodem panství, odkudž vycházela kolonisace další, postupující к jihu do hor, a udržela si setrvačností povahu střediska i dále, kdy postupujícím osídlením dávno už přestala být jeho středem přirozeným, zeměpisným. (Pokračování.)