V dolnorakouské versi Grimmovy povídky č. 85 (Vernaleken K. H. M., č. 35, str. 183 sl.) nevyrostlo nic spolu s reky; když se rozcházeli, zastrčili každý růži do dubu: vadnoucí ukáže onemocnění jeho, uschla-li, znamená, že zemřel.

Také mimo tuto látku vyškytá se hojně tento motiv: povídka z Oldenburska (Strackerjan2 IL, 451, č. 622) počína přímo: Byl jednou král, ten měl tři syny a dceru, a pro každé dítě rostla v královské zahradě květina; to byla květina životní, kvetla a dařila se, pokud dítě žilo, ale vadla a hynula, když dítě zemřelo.

V polské versi látky o krásce a netvoru (Zamarski, 70) dostala dívka od netvora jablko korálové, když šla navštívit otce; když bledne, pozná, žeť nemocen, zcela když zbělí, že steskem za ní umírá.

V povídce hornouherských osadníků v jižních Uhrách Етног'рафич-ний 36ipHMK, XXIX., 47—48) rek staršími bratry zrazený řekl odcházeje, že za ním poroste zelená cesta „panimarji lístok: marúnka"; pokud bude zelená, bude živ, ale jak umře, zajde („počne prec").

Ve francouzské povídce (Revue des trad. pop. X., 570) zanechala dívka odcházejíc bratrovi květinu; pokud jest pěkná, těší se z dobrého zdraví, chřadne-li, vede se jí velmi zle. Ve versi povídky o závistivých sestrách (Melusine L, 210 pozn.) vydávají podobně růže vadnoucí a opadávající svědectví o smrti rekově. V jiné (ib.) měla sestra denně dýkou ude-řiti do kmene vavřínu, a jak by viděla téci krev, poznala by, že bratr jest mrtev. Lépe jest zachován původní motiv v jihotirolské italské versi téže látky (Schneller, 68, Č. 26): zahradník, který se ujal dětí, zasadil po fialce pro oba hochy a růži pro dívku; květiny uvadly, jak byli bratři zkameněni. Taktéž v sicilské versi téže látky (Pitré Fiabe I., 329) věstily karafiáty ve váse uschlé záhubu bratří. V italské versi jiné látky, a sice o krásce a netvoru (De Nino de Fiabe abruzz., 164, č. 29), jest v zahradě netvorově strom pláče a smíchu; jsou-li listy jeho vyzvednuty, smějí se v domě krásčině; jsou-li svislé, pláčí v jejím domě; je to strom její rodiny.

V řecké povídce (Hahn, L, 231, č. 36) dali si bratři, rozcházejíce se, po růži, a pozoruje-li jeden, že růže druhého vadne, má ho vyhle-dati. Bližší jest úvodní motiv jiné řecké povídky-(Legrand, 191, č. 22); tu bezdětná královna počala po třech jablkách, která obdržela od jakéhos derviše; zároveň doporučil jí tento při porodu zásadití po tykvi do zahrady, v nich bude síla zrozených jí synů. Onemocněli, když jakýs černoch ukradl tyto tykve. Motiv jest zcela mechanicky připojen к dalšímu ději: nejmladší viděl také, jak černoch ukradl jeho tykev, a přece měl dosti síly ho následovati až ke studni, spustiti se za ním dolů a vy-svoboditi odtud tři dívky.

V povídce transsilvanských cikánů (Zs. deutsch, morgenl. Ges. 41, 45 = Wlislocki Volksdichtungen, 312) uvadl strom nejmladšího zabitého bratra. ,

Mordvinská povídka (Аникинъ, 22, č. 3) vypravuje, že hoši odcházejíce z domova, zasadili vrbu a uložili rodičům, aby ji opatrovali; pokud jest zelená a svěží, jsou zdrávi, ale kdyby uschla, nesvědčilo by o dobrém.