str. 77
že to byli tatarští zvědové, o čemž svědčí též jejich tatarský kroj. Vykládám tedy i tento název z tatarského „Kardaš" = přítel, bratr, slova to dobře známého z literatury polské, kdež se vyskytuje též „Kar-dastwo" = bratrstvo. Ale neexistuje „skardawstvo", jak zapsal Linde, spojiv omylem předložku se jménem podstatným. Uvádím toliko jeden příklad toho slova: Jan Białobocki, královský tajemník, r. 1652 vydal v Krakově u Cezaria alegorickou bajku o spolku kozáků s Tatary proti Polsce pod titulem: „Brat Tatar abo liga wilcza ze psem na gospodarza do czasów teraźnieyszych stosuiąca"; vlk (Tatar) mluví к psovi (kozákovi, Chmelnyckému): „dobra twoiá kolisz tak budesz Sobák kardasz moiá." Nebo v Sielankach Bartł. Zimorowicze z r. 1663 (str. 128 otisku z roku 1916) zavolal Rusín-kozák na Tatary: Kardasim daj mi ktorý Szmailską kolbakę" atd. Zda „boh" jest slovo tatarské, nevím, neboť neznám naprosto jazyků tatarských; snad to je jen slovo ruské, jež Tataři cestou přes Rus kijevskou přijali, pak tedy překladatel německý dobře to přeložil slovy „gartas Got". Nechci o věci rozhodovati, ale zdá se mi, že tatarské „kartas" t. j. „příteli, bratře!" lépe se hodí pro toho, kdo prosí o chléb, než nemožná slova cikánská.
3. Velmi zajímavé byly úvahy pp. Tillovy a Jankovy o názvu Vráž; nesouhlasím sice s drem Jankem, pokud jde o etymologii slova „vrah", ale výklad místního názvu „Vráž", jako místa pověrečných praktik, považuji celkem za správný. Ani místopisu polskému tento název není cizí. Srovn. „Wróżna góra", kopec pod Krakovem; Wróženice, okres krakovský; Wróżewy (Wróžewo?) v Poznaňsku. Tyto názvy vybírám z díla P. Stanisława Kozierowského „Badania nazw topograficznych dzisiejszej archidyecezyi poznańskiej", Poznaň 1916, IL, str. 352, který se mylně domnívá „czy Wrociska?"; uvádí tamže též „Uroczysko, ogrody na Brzešnicy". Vida, že v Cechách jeví se zájem o výklad a sbírání názvů místních, dříve zanedbávaných (v XI. roč. Věstníku jest na př. recense o práci Vydrově a j.) a jak málo tato práce dosud v Cechách pokročila, upozorňuji badatele české na toto v každém směru významné trojsvaz-kové dílo P. Kozierowského ze Skórzewa pod Poznaní.
Prvý svazek obsáhl arcidiecési hnězdenskou (vyd. v Poznani roku 1914, str. 440), druhý a třetí poznaňskou [vydán byl tamže roku 1916 nákladem poznaňského Towarzystwa Przyjaciół Nauk, které si tímto dílem dobylo veliké zásluhy o místopisné názvosloví slovanské; svazek první, A—O, str. XX+577; druhý P—Ž a Dodatek A—Ž, str. 767]. Toto dílo, výsledek obrovské práce, užilo látky ze všech archivů a sbírek velkopolských a vytěžilo z nich všecky názvy, staré i nové, nejen místní, ale i názvy všech polí, struh atd. Avšak význam této práce netkví pouze v neúmorné píli, s níž látka sebrána; autor objasňuje a vykládá každý název na základě celého materiálu slovanského, čerpaného nejen z prací Miklosichových, všeobecně známých, ale i z Erbena, Gebauera, Muky, z regest slezských, durynských atd., ze všech diplomatářů polských: pouze soupis děl a pramenů, z nichž P. Kozierowski čerpal, zabírá přes deset stran. A tohoto obrovského materiálu užívá autor znamenitě; nezabíhá do fantasií, nýbrž přesně, věcně a dovedně zjišťuje, co jest bezpečného, co nikoli; předkládá všecky možnosti, takže čtenář sám může posouditi stav badání. Neznám v celé literatuře slovanské práce tak