str. 78
široce založené: máme drobné příspěvky o některých oblastech (na př.. práce slezské prof. dra Drażdżyńskeho, Damrothovy Die älteren Ortsnamen Schlesiens 1896, Mukovy o názvech zálabských atd.), o některých-krajích neb obvodech, ale ku práci o dvou velikých diecésích hněz-denské a poznaňské marně bychom hledali protějšku v jiných literaturách slovanských, neboť není to pouze seznam názvů, jaké máme pro každý kraj, nýbrž obšírné a důkladné vývody o každém názvu na základě všech tvarů dávných i nových, opřené o celý materiál slovanský.
Obracím tedy pozornost badatelů českých na tento nevyčerpatelný zdroj pro místní názvosloví slovanské, který obsahuje zprávy velmi úplné a pevné. Jaký užitek plyne z tohoto díla celé nauce slovanské, ukáži jen jedním příkladem. Letopis ruský uvádí mezi božstvy ruskými, jimž Vladimír r. 984 vystavěl v Kijevě sochy, též ,Sima, Rgła'. Ö takých božstvech nebylo odjinud nic známo, i byly o nich napsány nejpodiv-nější dohady. Preiss poznal v nich biblické Ergel a Asimat (!); Gedeonov a po něm Jagič Sem-Hérakla — ale dílo Creuzerovo, z něhož jedině „Nestor" ruský mohl se čeho dověděti o Sem-Herakleovi, vyšlo teprve 700 let po kronice ruské. Aničkov v nejnovějším díle vybájil si jakýsi Pantheon pohanské říše ruské, v němž Vladimír postavil — jako v Římě císařském 2. a 3. stol. po Kristu —• sochy bohů normanských, ruských (slovanských), turkotatarských, finských a tedy též patrně cizí božstva Sima a Rgła. Nuže všecky ty a jim podobné fantasie poráží dílo P. Kozierowského, dokazující na základě prastarého místního názvu Rgielsko, že i Polákům onen název Rgła nebyl cizí, že to je tedy bůžek slovanský, ruský, nikoli cizí.
Tu obracím ještě pozornost na jeden název. Názvem „uroczysko" označují Poláci místa zapadlá, lesem porostlá, jež mívají různé zvláštní názvy, na př. „Przed Sochą" a pod. Zor. Dołęga Chodakowski, známý archeolog slovanský, nadšený sběratel, ztotožnil názvy „uroczysko" a „horodyšče", ovšem neprávem, neboť ne každé ,uroczysko' polské ani ,uročyšče' ruské jest ,horodyščem' t. j. dávným hradem (hradiskem). Vlivem českého slova Vráž mohl by se kdo domnívati, že ,uro-czysko', místo, obestřené zhusta jakýmsi pověrečným kouzlem, nazváno bylo od ,uroku' (české ,uřek'), tedy místo začarované, praktikám čarodějským t. j. ,úrokům' věnované či určené. Cechové neznají vůbec tohoto prastarého polskoruského názvu; Linde uvádí toliko ruský tvar uročyšče a Lebiński (Militaria, Poznaň 1889) nezná též jiného, má z kroniky Stryjkowského toliko maloruské uročyšče (čta ovšem mylně uro-ciscze) a vypsal mylně ,urociska', místo ,uročysk', na str. 602 (Tatarzyn ,na tej stronie Dniepru urociska niektóre między swe naznaczył'). Teprve z díla Р. Kozierowského dostalo se nám hojných dokladů o polských uročyskách XVI. věku; uvádím pro důležitost tohoto názvu některé příklady z posledního svazku: str. 555, od urocziska Czarnogłowu (r. 1561); str. 642, młody las, w którym uroczisko iest przezwane Kozi kierz (r. 1578); str. 649, uroczysko, które Kukras zową (r. 1571); str. 646 ,u Krzescianki uroczyska' (r. 1571, Krzeszianki ?); jiná ,uroczyska' nazývají se: Lipka (str. 656), Uście (659), Piekło (702), Trzaskaliniec (327),. Brzezina (535) atd.