str. 93
niesiemy plon', refrén všech dávných písní obžinkových, jest rovněž úplně bezbarvý. Naproti tomu v práci o „obřadech rodinných" popírám správnost metody ve směru zcela opačném: co autor vykládá sociologicky, co praví o isolaci a po ní následující recepci, to všecko lze mnohem snáze vysvětliti jinak, leč že autor isolace od prostředků ochranných nijak nerozlišuje; přece i jest spíše apotropaion než isolace. Jeho recepce jest zcela křesťanská, nikoli pohanská: ícřtem dostává se malému pohanu přijetí do obce věřící, křesťanské, a „očišťování", úvod matčin, jakož i všeliké povinnosti kmotrovské jsou výrazně křesťanské, a třeba naprosto jiných důvodů, než to všecko, co autor podává, abychom v nich spatřovali sledy nebo zbytky pohanského prabytu. Naproti tomu zapomněl zmíniti se vůbec o neobyčejném významu, dosvědčeném nikoli prameny balkánskými, nýbrž přímo nejautentičtějšími prameny staroruskými, o oné význačné roli, kterou měla dávná božstva rodová a rožanice nad kolébkou novorozeněte, a to jest zásadní nedostatek jeho práce, jíž proto chybí základ historický. Všecky ony vztahy lze vylíčiti zcela jinak — je to nejen možno, nýbrž nutno; pouhé sbírání nynějšího materiálu nedokáže tu všeho.
Přes tyto výtky vítáme s největší radostí nového spolupracovníka na. poli, ležícím bohužel ladem od doby tak dávné, a projevujeme naději, že jeho další práce vyhnou se úskalím zde vyznačeným, že obsáhnou celou oblast slovanskou a šťastně vyplní nejcitelnější mezery.
A. Brückner.
@------------------------
Władysław Semkowicz. Przysięga na słońce. Studyum porównawcze prawnoetnologiczne. Kraków 1916. Str. 74. (Z księgi pamiątkowej ku czci B. Orzéchowicza II.).
Historik-genealog polský známý svými hojnými a cennými pracemi, nalezl při studiu pramenů к otázce o původu šlechty v Polsku přísahu „erectis versus solem duobus digitis", čili jak čteme v jiných aktech soudních, na př. z r. 1450: „secundum ius militare intuendo solem" etc., ve Slezsku v Osvětimu r. 1456: „mit vfgeracten czweyen fingern kegen der zonnen nach ritterlichem lowfe". Zaujat touto jednotlivostí hledal dále a hned v právech českých nalezl podobný obyčej. Rád práva zemského § 79 ukládá kmetům zemským (konšelům), aby byvše obviněni o škody jakékoliv očišťovali se přísahou kmetí t. j. má zdvihnuti dwa prsty proti slunci na východ slunce (bez kříže); stejně i popravce — iusticiarius, stejně i jich sluhové — panoše. Král Jiří vydává r. 1463 nařízení, aby šlechta — homines clientales in iudicio baronům přísahali contra ortům solis etc, ale rustici mají přísahati toliko na kříž. Později rozšiřuje se ta přísaha a Kniha Tovačoyská i Dr-novská zřejmě vykládají o této přísaze rytířské (dva prsty proti slunci prostovlas). Dr. Jan Kapras v rozpravě „Mezní přísaha v českém právu" (Sborník věd právních XV 1915) vyložil podle knihy Drnovské a podle knížky Jak. Menšíka z Menštejna (O mezech, hranicích etc. r. 1600) mezní přísahu, skládanou v hrobě vykopaném na sporné zemi, proti slunci, na kříž; Menšík podává též obrázek této přísahy, kterou lze sledovati do r. 1648. To jsou jediná fakta, jež autor sebral, ačkoliv