Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 101



Č. 9. „Vo nedvčdu ha vo lišce" (str. 111—112) — medvěd oklamán od lišky, doveden к studni, měsíc, toť bochník sýra, vlákán do okovu„— srv. Anmerk. KHM. Grimm II. 116, Kohler Klein. Schv. II., 572.

.C. 10. „Vlk na posvícení" (str. 115) — pozván od psa, když ho chtěl sežrati; že pes se vymlouvá na svou hubenost, bývá zhusta vypravováno, ale ne takto, jak zde. Pro slovní hříčku, — pes nazývá se „Býval" — nemám paralel.

Ostatní pak povídky č. 2 a 4 jsou docela umělé.

Čtenářům budou vítány dodané poznámky o chodském dialekte a nevelký seznam slov charakteristických pro tento dialekt a v spisovném jazyce neobvyklých.

Kniha jest velmi vkusně vypravena a vyzdobena případnými ilustracemi, jimiž se mladý umělec Boh. Kos uvede do širší veřejnosti jako velice slibný talent.

Setká se zajisté takto tato sbírka „chodských pohádek" s plnou přízní také mimo drobné čtenářstvo.

    jpa.

drobné zprávy národopisné.

Při řešení otázky o pravlasti Indoevropanů přikládává se také význam tomu, že staří Indoevropané znali med a nápoj z medu vyráběný; vyplývá to z toho, že mají jazyky indoevropské společný starý název pro med (slov. теаъ, lit. medus, sthn. met, stind. m a d h u, ř. ui&u atd.), který v prajazyce zněl asi *m e d h u. Z toho se vyvozuje, že sídla těchto starých Indoevropanů byla v krajinách, kde jsou včely domovem. V západním Turkestanu a východně od Uralu včely domovem nejsou, proto v těchto krajinách asijských nelze hledati východiště Indoevropanů (uvedl tento důvod do řešení naší otázky Koppen článkem Ein neuer tiergeographischer Beitrag zur Frage über die Urheimat der Indoeuropäer und Ugrofinnen 1890). Při tom jsou ještě dvě věci důležitý: vedle výrazu *m e d h u mají Indoevropané ještě jedno pojmenování pro med, rovněž staré, jak ukazuje okolnost, že se pojmenování to vyskytuje v několika různých jazycích indoevropských (v řečtině, latině, irštině, gotštině, albanštině a armenštině). Je to výraz, jejž známe z lat. mel, ř. μέλι [meli], μέλισσα [melissa] „včela" atd. Jak viděti již z pojmenování latinského a řeckého, byl to výraz, který se značně podobal výrazu *m e d h u, avšak nemůže se přece hláskoslovné spojit toto "meli se slovem řm e d h u. A za druhé: výraz, *m e d h u mají také jazyky ugrofinské; mordvinsky se jmenuje med mjedj, maďarsky mez, finsky mesi (km. mete-), laponské mitt znamená medovinu atd. Tato shoda dala by se vyložit a priori různým způsobem: bud přejali pojmenování to Ugrofinové od Indoevropanů (ale v dobách starých, prajazyko-vých, rozšíření a hláskové ustrojení slova toho v jaz. ugrofinských nepřipouští domněnky o přejetí slova toho z některého pozdějšího jazyka indoevropského) — tak se na shodu tu divá Feist Kultur, Ausbreitung und Herkunft der Indogermanen (1913) 399, 524 —; nebo Indoevropané od Ugrofinů; ale je také možno, že tu vůbec nejde o slovo přejaté, nýbrž o starý výraz, společný Indoevropanům a Ugrofinům od dob předhisto-rických (srv. Schräder Reallexikon der indogerm. Altertumskunde 87), jehož mohli nabyti, sídlíce v dobách pradávných vedle sebe v krajích, kde žily včely; přívrženci jazykové příbuznosti mezi Indoevropany a Ugrofiny vidí v tomto shodném výraze pro


Předchozí   Následující