Lužický gramatikář a folklorista pastor G. Swjela, o jehož jedné drobné studií jsem tu referoval v VII. ročníku 1912 na str. 220—221, vydal minulého roku v Budyšíně menší knížku o rozšíření evangelického vyznání mezi Slovany pod názvem: Evang elska wěra mjes Slowjanami. Látka taje sice programu našeho Vestníka poněkud vzdálena, nicméně tak zajímavá, že chci aspoň několika slovy čtenáře o obsahu spisku zpraviti. Knížka je první toho druhu v lužickém písemnictví a snad ve slovanském písemnictví vůbec. Obsahuje 69 stran, je psána hornolužicky a vytištěna švabachem.

Pastor Swjela si učinil úkolem načrtnouti dějiny evangelického vyznáni mezi jednotlivými Slovany. Látku shromáždil pokud mohl velmi svědomitě a to jednak na základě vlastních poznámek a osobních zkušeností, jednak písemnými dotazy v místech, kam osobně zavitati nemohl. Podařilo se mu tak sestaviti dosti pěknou statistiku, kterou dovedl plasticky zásadití do historického rámce, čímž cena knížky je větší. Zdá se, že autora podnítil к sepsání přítomného dilka sjezd slovanských evangelíků, uspořádaný v r. 1912 v Praze na podnět Poláka Kurnatowského, sjezd, který vlastně nebyl sjezdem všech slovanských evangelíků, nebof se ho účastnili pouze Cechové, Poláci, Lužičané a Bulhaři. Spisek měl býti hotov do roku 1915, kdy měl býti ve výročí upáleni Husova-pořádán nový sjezd v Praze ve větším rozsahu a zároveň utvořen svaz slovanských evangelíků. S toho všeho ovšem pro válečné události sešlo, spisek však přece byl vydán-Trochu předčasně, nebof je v něm jakási nestejnoměrnost v datech, vzniklá patrně snahou,, aby dílo přece vyšlo, byt i nebylo ukončeno. Také literatura příslušná nebyla úplně vyčerpána, jinak by musily býti uvedeny i rozličné zprávy o zájezdech do evangelických obcĹ zahraničních, jak je známe z brožurek Misijní jednoty české i odjinud. Někde se autor nedopídil přesných zpráv o vzniku evangelických jednot, jako na př. v Srbsku, jinde zase zná přesně letopočet i všechny zevnější okolnosti. Ale to všechno nemůže zmenšiti zájem

0 knížku, která po prvé sleduje vznik a vývoj evangelického vyznání mezi jednotlivými Slovany vycházejíc od Bulharů a Jihoslovanů vůbec a končíc Slovany západními. Spisovatel v úvodě stručně naznačuje cil své práce, uvádí své prameny i informátory, načež načrtává vznik evangelické jednoty mezi Bulhary v r. 1858 působením misijních spolků amerických, zlomkovitě se zmiňuje o evangelických drobtech mezi Srbochorvaty, vzpomíná mocného rozmachu evangelismu mezi Slovinci v 16. stol. za Primože Trubara a pak jeho potlačení v době protireformace, jakož i dnešních jednot slovinských, přechází pak к Rusům:

1 Malorusům a posléze zvláště obšírně mluví o evangelících mezi západními Slovany. Tu je na půdě takřka domácí a proto mluví všude určitě a jasně, dovede číselně rozliš,til počet evangelíků i podle toho, jsou-li vyznání reformovaného, luterského, svobodného reformovaného či Baptisté, Methodisté neb i Čeští bratří. Lužičan Swjela tu zejména vřelými a vystižnými slovy mluví o Husovi a české reformaci, o českých náboženských bojích, úspěších i porážkách,,o Jednotě českobratrské i době protireformační, a s nadšením se zmiňuje o rozšíření evangelismu v Cechách v posledních letech. Přál by si, aby v díle započatém zdárně se pokračovalo jak v Cechách tak i v Polsku. Poslední kapitolu věnoval autor svým Lužičanům. Radostně konstatuje, že oni jsou jediný slovanský lid téměř úplně evangelický, a v jakémsi náboženském nadšení se ptá, zdali snad proto Lužičané byli podnes zachováni, aby šířili evangelismus к ostatním Slovanům? Autor opakuje tu dnes už vyvrácený názor Přikrylův o křížích cyrilometodějských v Lužici,, jímž chce ukázati na souvislost lužického náboženství s nejstarší misií slovanskou. Vykládá dále pak, že Lužičané už r. 1520 přestupovali к evangelickému vyznání, r. 158J byli téměř všichni vyjímaje katolický okruh budyšínsky a klášter Mariina Hvězda evangelíky. Podobně jako u Slovinců, tak i u Lužičanů jest reformace matkou domácí literatury.

V závěr podává Swjela statistiku evangelických misijních spolků, jakož i spolků usilujících o rozšiřováni evangelických biblí, dále uvádí celkem 67 slovanských evangelických.