Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 114

v hoře; jeden ovčák dokonce dvacet let a jistá holka z Bernartic u Jindřichova Hradce slouží tam ještě, jak to ovšem vypravovatel ví, toho nečteme.4)

To jsou pověsti, které se podobají jako vejce vejci stejným vypravováním o Kiffhäuseru; historii o ovčáku, který tráví 20 let v hoře, zpracoval Kotzebue právě před sto lety, r. 1817, dramaticky; to není ovšem nahodilá podobnost, nýbrž jsou to putovní anekdoty nebo pověsti, které, snad dokonce z tištěné literatury, tu a tam uvázly. Jsou totiž mezi českým lidem zaznamenány dosud na velmi málo místech, jak mohu konstatovati, poněvadž mi prof. Polívka dal úplný seznam těchto zápisů ze svých bohatých sbírek к disposici.

Co však je nejnápadnější, přirovnáme-li tyto pověsti к jiným, je jejich nevědomost o tom, nebo lhostejnost k tomu, kdo vlastně spí v té hoře. V pověstech německých je to pevným bodem v různosti zpráv, že v Kiffhäuseru odpočívá císař Fridrich, také v Untersbergu u Salz-burku byl to původně Fridrich, později nahrazený Karlem Velikým. Podobně víme, že spí ve Walesu v hoře Artuš, v Dánsku Holger, vlastně Ogier z karolínske pověsti; kdo naproti tomu spí v lidovém Blaníku ?

Na Vysokomýtsku zapsáno, že jsou to nebeští vojáci,0) na Podě-bradsku, že je v Oškobrhu vojsko sv. Váplava, o němž vědí celou blanickou tradici, ale ovšem to zapsal p. Cečetka0) a je-li kdo špatným básníkem, není proto lepším folkloristou; na Kladsku rovněž nazvána toto vojsko svatováclavským, ale vlastně tam mešká princ, narozený v Nymburce;7) Moravanka Kateřina Vidláková pak vypravovala,s) že čert svedl dva bratry, jeden opisoval bludné knihy a tak u nás začala ta helvítská víra, druhý si vycvičil vojsko, které pomocí kouzel se ubránilo vídeňskému, konečně spojil dva vrchy, aby^ho ukryly, a pod nimi je s tím vojskem a ten vrch se jmenuje Blaník. Ze by tam byl sv. Václav nebo jiná historická osobnost, o tom čteme vůbec jen v zprávách podezřelých, jak ještě ukáži.

Hledíme-li se dopátrat, jak stará je tato pověst u nás a jak se má к obdobným pověstem — ne-li vzorům — cizím, je výsledek velmi ztížen mládím tradice naší. Nemáme svědectví tak starých jako Němci, kde bylo lze Voigtovi0) ukázati, že nikoli Ruckertův starý Barbarossa, nýbrž Fridrich II. spí v Kiffhäusru a je tím Fridrichem, který potáhne také podle našich knížek Sibylliných do svaté země a tam pověsí svůj štít na uschlý strom.

A ovšem i o naší pověsti platí slova, která Voigt pronesl v tomto pojednání, že nejhorší obtíž při kritickém studiu dějepisných pověstí je v nedostatečném podání. Právě proto, že pověst teprv existuje, když nabyla jistého rozšíření, básník nebo historik se rád spokojívá lehkou narážkou.


4) Slávia II, 2 (1878).
5) Slavie II, 11.
6) Poděbradsko I, 327.
7) Kladské povídky, č. XX.
8) Kulda, Mor. nár. poh. 3, č. 41.
9) G. Voigt, Die Kiffhäusersage, Hist. Zs. 26 (1871) 139.

Předchozí   Následující