Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 130

*Rambaud, La Russie épique 377—380 = Revue des études juives XVI., 204 = Cosquin L, str. LXI.; vydal ji posledně V. Perete, Изъ ucTopii-i стар. пов'Ьсти v KieB. Унив. Изв. 1907, č. 9, str. 66, 68.) Podobně v nové ruské pohádce (Аеанасьевъ П., 209, č. 165 pozn.) stál kůň nejdříve po kolena, po druhé po břich, po třetí po šíji v krvi, když macecha ohrozovala život rekův; ve versi jsou to slzy místo krve.

V arménských versích iránského epu nařídil Rostom, aby pustili jeho koně Nachšebalaqa neb Achšari Balaqa, jakmile by svým kopytem rozhrabával zemi (Zs. d. Ver. f. VKunde XVII., 419, 420).

V maloruské povídce ze zemplin. stol. (Етнограф. зб. IV., 42) doporučil rek odcházeje do boje s drakem u mostu bratrům, aby dohlíželi na lžíci; jak se na ní sama sebou udělá krev, mají к němu přiběhnouti, neboť to bude jeho smrt. V jiné haličské versi (Игнатш z Никлович 50 = Драгомановъ, 266) zůstavil rek bratry v háji u vody, postavil před ně suchou misku a doporučil jim, aby tu klečeli a modlili se: až přeteče krev misku, mají přijíti k němu. Stejně v běloruské versi z mogilev. gub. (Романовъ III., 90) postavil rek dvě sklenice, jednu s vodou, druhou prázdnou, a bratrům řekl, jak z prázdné sklenice začne téci krev, aby mu šli na pomoc. V jiné ze smolenské gub. (Добровольскш I., 413) postavena zlatá miska; jak v ní se ukáže krev, přispějí rekovi na pomoc; pod. (ib. 436), když miska bude plná krve. Podobně ještě v jiné (ib. 407), kde postaveny tři sklenice.

V severoruské versi z archangelské gub. (Ончуковъ 584) položili bratři po míse stříbrné pod kamenem; nabude-li barvy popelavé, jest povinen druh druhu pomoci; nalije-li se krví, není kde druha hledati.

Takových motivů užili též básníci, Hartland uvedl (II., 46) místo z dramatického díla anglického básníka ze sklonku XVII. stol. Johna Bankse, kde rekovi v posteli se spustily z nosu tři kapky krve a poskvrnily jeho polštář, a znamenaly čísi smrt. A týž celkem motiv shledán v podání lidovém (Le Braz, La Legende de la Mort I., 49).

Taktéž v povídce zapsané v černošské osadě jihoamerické (Hess. Bl. f. VKunde VII., 16) nařídil jinoch odcházeje matce, aby dávala pozor na dva hrníčky; jak v jednom začne se vařiti krev, přihodilo se mu neštěstí.

V pověstech o dcerách vodníkových, vodních pannách opouštějících své obydlí a omeškávajících se příliš dlouho, přes půlnoc, při tanci (srv. Povídky Kladské II., 234, č. 71) zhusta nalézáme tento motiv. Dívky jsou si vědomy, že se zdržely přes čas a že asi naposled tancovaly a praví loučíce se hochům, aby se dívali, vystoupí-li z vody (ze studánky) krev čili nikoliv; vystoupí-li krev, nepřijdou již, bude-li však voda čistá jako mléko, byly zachráněny (Klarmann-Spiegel S. Steigewald, 30, 86, 119, 131, pak 149 sl., 204, 267; Mitteilg. VK. Schönhengst. VIII., 105; Kühnau П., 309, č. 6.), v lužické pověsti (Ad. Cerný, 321, č. 167) byly dívky zachráněny, z vody vystoupily bílé bubliny. V pověsti z Badenska (Grimm Deutsche Sagen I., 37 č. 306, z poč. XIX. stol.) vypravováno jen, že lidé slyšeli z rána u jezera pláč a spatřili ráno tři krvavá místa. Odchylně vystoupily jinde (Kühnau II., 291 ; Mitteilg. Schles. VK. XI., 214) dva modré plaménky z rybníka.


Předchozí   Následující