str. 129
počala, buď přímo část jeho vlastní krve. Některé příklady uvedeny dále ještě pod č. 5.
Snad to souvisí s pověrou o třech kapkách krve, na nichž závisí život lidský: v hlavě jsou tři kapky krve, první spadne po době dětské, anebo po první jest člověk ochrnut na jedné straně, po druhé na druhé straně, po třetí jest mrtev, aneb když tři kapky krve spadnou z nosu a j. (Liebrecht, Zur Volkskunde, 352, č. 19).
Francouzské verse povídky o bratrech dvojčatech z Lotrinska (Cosquin, I., 60, č. 5 a č. 64) vypravují, že rybář měl vyzván rybou mimo jiné naplniti tři láhve její krví; přihodí-li se neštěstí jednomu jeho synovi, hned krev začne vříti.
V polské versi z kraje řešovského (Mater, antropol. X., 263, č. 36) znamená smrt rekovu, poteče-li krev z kamene, když bratr udeří veň svou šavlí. Tak též vypravuje francouzská jedna verse (Bladé, Agenais 10 = Gascogne 1., 280).
V italské versi téže povídky z Pisy (Comparetti, 127, č. 32 = Crane, 30, č. 6) byla na rozkaz ryby pověšena rybí kůstka na trámu v kuchyni; vypotí krev, když se něco přihodí jednomu ze synů.
V severoruské versi z Vologod. gub. (Иваницклй, 171, č. 4) zapomenuto takové spojení; rek sám nakápl do skleničky kapku své krve a poručil bratrům, aby mu přispěchali na pomoc, až krev bude pře-tékati. Také ve versi z permské gub. (Аеанасьевъ, I.,* 317, č. 93 a) nakapal rek do sklenice krve ze svého malíku a řekl bratrům, aby mu přišli na pomoc, když krev zčerná. V litevské versi (Dowojna — Sylwe-strowicz I., 309) znamená, že rek jest zdráv, pokud krev zůstane červená, ale zbělá-li, není ho již na světě-
V běloruské versi z mogilev. gub. (Романовъ VI., 258) dal rek prázdnou sklenici, a když se naplní krví, mají přiběhnouti mu na pomoc. Podobně ve velkoruské versi látky o nevěrné sestře (Худяковъ III., 28, č. 84) zanechal rek u ženy svá lvíčata a postavil dvě sklenice na okno; až se naplní krví, má lvíčata pustiti.
V polské povídce o vděčném nebožtíku (Wisła XVII., 79) pověsili bratři na rozcestí své sklenice na dubě á ustanovili: v čí sklenici se najde krev, ten jest mrtev.
V osetinské versi (Сборы, матер, по этногр. Дашк. муз., I., 135) oznamuje smrt rekovu krvavý potok vytryskující z úpatí hory.
V cikánské povídce z Anglie (Groome, str. LVII.) pověděl rek, že, jestli zvítězí, poteče řeka s krví pouze po jedné straně, ale je-li přemožen, bude krev po obou stranách. V holštýnské versi látky o bratrech dvojčatech (Wisser, Plattdeutsche M. 2) znamenalo, že se reku dobře daří, pokud pramínek jest zelený, ale smrt, když vyschl.
Ve východohaličské versi látky o zrádné matce (Kolberg, Pokucie, IV., 87) dal rek milence nůž a doporučil jí, aby se dívala na jeho koně; jak začne z jeho nozder téci krev, ať pustí koně do světa, že nebude již živ; kůň puštěn zachránil reka, serval draku dvanácte hlav.
V ruské (spíše umělé a silně pod vlivem cizí četby složené, částečně přeložené?) povídce XVII.—XVIII. st. řekl rek odcházeje svému otci, stane-li se mu co, že druhý jeho kůň v stáji bude po kolena v krvi, a kůň donese otce k jeho mrtvole. (Савченко, Руск. нар. сказка 56.