str. 128
ráskově hře zjevuje se vojsko blanické, aby zachránilo princeznu Kačenku, t. j. princeznu Emmu z Musäusovy pohádky. Je-li pravda, že Tylova hra zakládá se na starší „Gervinus, der Narr aus dem Untersberg", pak svědčilo by to o tom, že také starší pověsti německé prodělaly podobnou změnu.
Shrneme-li co bylo pověděno, lze asi říci toto: Proroctví, která se zmiňují o vojsku v Blaníku, známe příliš málo a z příliš pozdní doby, abychom mohli se odvažovat soudů na jejich znění v 16. a 17. století. Jako proroctví Sibyllino se zakládá na překlade z němčiny, tak i ona prošla tradicí německou, která se místy v nich prozrazuje. Lze se jen domnívat, že proroctví o blanických rytířích v nejstarší době kolovalo mezi tajnými kacíři, že božím vojskem jsou původně boží bojovníci.
Tato tradice byla přerušena hlavně J. Schiffnerem, který pověsti v duchu své produkce a doby reakční, v níž psal, dal tendenci protireformační a nové hrdiny; v té podobě pověst lákala několik belletristů a přešla tím, že sběratelům místo skutečné tradice lidové dodány věci vyčtené, též do rádobyvědeckých sbírek pověstí. Na pramen a filiaci těchto porušení chtěl jsem poukázat; kdo by chtěl badat o stáří skutečné lidové pověsti a o jejím poměru ke kiffhäuserské a unterbergské, musil by celou tuto pseudotradici pustit z mysli a budovat výhradně na slabé a dosti sypké půdě knížek starších.
Dodatek: Článek byl již vytištěn když seznal jsem tekst Elišky Krásnohorské ve Fibichově opeře Blaník z r. 1881, se zajímavým úvodem pravícím: „Báje o Blaníku jsou rázu protihusitského, tudíž protinárodního; pověstní velmoži katoličtí, neblahé paměti Oldřich z Rožmberka a Menhart z Hradce, uváděni v nich jako vůdcové zástupu blanického." Básnířka, nemohouc uvésti na jejich místě sv. Václava jinde jmenovaného a nechtíc tradicionelní osoby libovolně nahraditi jinými uvedla Oldřicha a jeho kruh jako sbor duchů, odpykávajících v zakletí skutky své dávné a čekajících, až napraví úhonnou svou minulost v době nejtěžších útrap země české. — Je zajímavo, že opera začíná snímáním kalicha s Týnu. — Jirásek v Pověstech rozeznává nepoznatelnou starší pověst od tradice zásmucké. A. Kraus.
známení života, předzvěsti smrti v lidových podáních, obyčejích a pověrách.
J. Polívka
(The Life-tokens in Folk-tales, Custom and Belief.)
2. Velmi často oznamuje nehodu rekovu krev, zjevivší se buď samostatně aneb místo jiných tekutin, nejhojněji na předmětech zůstavených rekem. Tento poslední jev spojíme pro přehlednost s jinými nápadnými úkazy, jimž podrobeny zhusta ještě různé předměty od reka zanechané doma, u příbuzných neb u přítele.
Málo celkem jsme mohli sebrati příkladů, ve kterých jest krev v bližším poměru к rekovi, buď jak součástka ryby, po které jeho matka
|
