str. 127
o božím vojsku v Blaníku, která neměla s těmi romány nic společného; v kruzích vzdělaných sv. Václav, který vlastně v lidové tradici se jen připojí к vojsku blanickému, nastoupil na místo populárního od dob válek za osvobození Barbarossy v Kiffhäuseru, a Alfred Meissner, když studoval v Praze (nebo dříve, když byl u učitele na stravě, aby se naučil česky), slyšel pověst v té podobě, jak ji vyjádřil ve svém Žižka „(1846):
Žižka má v noci před útokem na Prahu sen; zdá se mu, že se již děje, co zamýšlí, a že i postavy minulosti opouštějí zničené jím město, mezi nimi
Der fromme Wenzel
erscheint inmitten
der vierzig- Reiter,
mit denen er hauset
im Berge Blanik
|
což je nejstarší datované svědectví této úlohy jeho.
O málo let později čteme u Havlíčka v článku „Faryzeové rovnoprávnosti národní"2'5) slova: „Zaplať ti to, o neohrožený hrdino nebe dlouhým panováním a po šťastné smrti budiž za to shromážděn mezi družinou sv. Václavskou, jenž čeká v Blaníku na vysvobození vlasti!"
Vypravování Schönovo a Gerlovo přešla do něrneckých sbírek pověstí ; v„Gebhardově Sagenbuch aus Österreich24) divoký národ zaplavil Cechy, a šlechetný Stojmír obsadil tvrz blanickou, ale barbaři se vraceli s desateronásobnou přesilou a řeckým ohněm a všichni věrní Stojmírovi padli; u Grohmanna pak je sestaveno několik různých tradic z ústních vypravování: spí tu prý král Václav s vybranými rytíři ... a hora se otevře, až forman zapráská nad bývalou Prahou, pak rytíři vyženou nepřátele a dojdou klidu. V druhé povídce vůdce rytířů zvěstuje Zdeňkovi ze Zásmuk, že je Oldřich rožmberský, který padl, háje Litic proti Žižkovi, podle ótvrté je v Blaníku Stojmír, podle páté Vok rožmberský.26)
Pět povídek Grohmannových přeložil jakýs K. P ř í b o r s k ý do Národních písni a pohádek pohádkové komise Slavie (II., 2, 1878), jeho číslům 1, 2, 3, 6, 7 odpovídají Grohmannova 2, 6, 5, 3, 4, takže
1 v těchto českých pohádkách, sbíraných s vědeckými aspiracemi z úst lidu, čteme o Zdeňkovi a o Oldřichu z Rožmberka, odpůrci Žižkově . . . Od škodné, jako je takový pan Příborský, a od redakcí, které neznají Grohmanna, uchovej bůh každou českou sbírku pověstí!
Zvláštní odvětví literatury blanické zakládá se na Schiffnerově kombinaci pověstí s dobrodružstvími Fortunatovými. Kdežto Barbarossa v Kiffhäusern jen spí a čeká, blaničtí rytíři zasahají v osud Zdeňkův; dávají mu dary a oloupí ho o ně, není-li jich hoden; podobně v Klic-perově dramatě vůdce jejich zabíjí Zbihoně, v Schiesslerově povídce a v pozdější povídce v Klárově Libuši rytíři pomáhají i velmi prostým lidem. Tak i u Tyla rytíři dají Jiříkovi společníka Severina, a také v Ji-
23) Slovan 5. října 1850, Spisy polit. III., 385.
24) Pešf, 1862, str. 249.
25) Sagen aus Böhmen, Praha 1863, 13.
|