str. 143
stejně vystřídáno všech 12 družek, hra se končí. (Jindy Helička sama se staví na místo volené družky a ta pak dělá Heličku atd.)
Heličky a zpívají:
Uhladila si hlavičku,
aby se leskla na sluníčku:
Heličko, Heličko!
červená bílá růžičko ! atd.
|
Helička podle nápěvu poskakujíc dělá vše, co píseň napovídá. Potom rej ustane, Helička vezme z kola děvče a potancuje s ním při zpěvu ostatních:
Helička v kole tancuje,
hezké mládence miluje:
Heličko, Heličko!
červená bílá růžičko!
|
Teď táto (druhá) dívka je Heličkou a první zastane její místo. Hra se opakuje, dokud se všecky družky nevystřídají. — Tolik Erben.
Fr. Sušil, Moravské nár. písně, Brno 1860, uvádí p. 724 n. řadu variantů hry této ze sedmi míst. Hra ž e 1 e t i c k á má př. tuto odchylku: Když H. potancovala s děvicí zvolenou, sbor volá tuto zpět:
Málo nás, málo nás,
pojd ty Marjánko (. . .) mezi nás.
|
Marjánka vklouzne mezi družice a hra se opakuje.
Podobně u Jana He r ben a, Život slováckých děvčic (Slovanský sborník Jelínkův, 3, 127), Heliška stojí v kole, jež točíc se přezpívá sborem píseň (částečně j. Erben T. závěrek, částečně B. začátek); pak se rej zastaví, Heliška přibere к sobě družku a zpěv se opakuje. Po něm volají kamarádku zpět:
Málo nás, málo nás,
pod, Kačenko, mezi nás.
|
Fr. Bartoš, Naše děti (Komenský, 15, 451 — Olomouc 1887), popsal hru tuto od Břeclavy. Při slovech úvodního sboru (Poď, skoč pod dunaje) Heliška podleze pod ruce z kola ven a zase vedle pod ruce do kola. Tak se proplétá, až při slovech: Vyber sobě z pěti, vezme z kola dívku, potančí s ní, a ta je zas Heliškou (jako Erben Т.). Jiné varianty ještě ze tří míst.
Také slovenské prameny znají tuto hru.
U Jana Kollára, Národnié zpievanky II., p. 47 (Budín, 1835) jmenuje se kolo či hra na tanec. Naše Helička tu sluje lalija či He-luška. Shoduje pak se s Dobšinským (Prostonárodnie obyčaje etc. Turč. Sv. Martin 1880, p. 136), u něhož hra sluje na Heľušku, Ľaliju i na Dunaj. Děvčata „utvoria ten Dunaj" (t. j. kolo, proto Bartoš t. píše: dunaj) a spojivše tak ruce v řetěz, točí se kol Heľušky. Za zpěvu jejich H. napodobí na sobě vše, к čemu zpěv vybízí: umývaj si líčko — přihlaď si hlavičku — obliekaj oplecko — podopri si bočky — pripáš si letničku — vezmi šatku bielu — opáš zelený pás — obúvaj si boty. ' Při slovech: vyndi von z Dunaja, H. někde podleze z kola a na povel: zasa do D u n a j a, vklouzne zpátky do kola. Pak si zvolí družku (Vyberaj si pannu ako sama mladú), potočí se s ní, a ta ji pak zastoupí v Dunaji jako nová Heľuška.
|
