se stanoviska právnického, dra Alberta Hellwiga.1) Účastnil se přítomné války, a to na západním bojišti, v Belgii a Francii a leccos sám poznal stykem se spolubojovníky, povýtce staršími a ženatými, kteří pocházeli většinou z Braniborska a byli usedlí v Berlíně a jeho předměstích, většinou v menších městech, malou částí jen pocházeli z venkova. To jest moment důležitý pro charakteristiku materiálu jím sebraného. Mnoho ovšem čerpal odjinud ze všelikých spisů a časopisů, které přinášely časem různé takové ukázky. V poli sepsal dosti objemný spisek: Weltkrieg und Aberglaube. Erlebtes und Erlauschtes. (Leipzig, Wilh. Heims 1916, str. VI. + 159.) Obšírný referát o té knize jest vytištěn v Hess. Blätter f. Volkskunde, XV., 152—155.

Alb. Hellwig definuje předem pojem pověry a konstatuje právem jeho relativnost, obsah jeho mění se postupem doby a stěží se dá ob-meziti jednak vůči víře a jednak vůči vědě; celkem přidržuje se toho, že pověra označuje onu část víry lidové, kterou vědecký směr naši dobu ovládající pokládá za mylnou. Spis. ukazuje, že к pověrám jsou náchylné především ovšem ženy, u nichž rozumovost celkem méně jest vyvinuta, než obrazotvornost a citovost, a pak určitá povolání nalézající se více méně stále v nebezpečí života, aniž by se proti němu mohla účelně chrániti, jako námořníci ą válečníci, a dále ještě myslivci, hráčové a zločinci (str. 8). Ve své knize obírá se spisovatel pověrami válečníků a uvádí jakoby namátkou několik historických dokladů od středověkých křižáckých tažení počínaje až do německo-francouzské války roku 1870/71.

Nejdříve věnována jest pozornost amuletům. Stále a znovu odkazuje spis. na to, že mimořádné doby, jako zvláště válečné, nadobyčejně disponují ku poverčivosti, a shledaly by se toho právě ne vzácné doklady v kruzích a u jednotlivců, u kterých by byla a priori jen náchylnost ku poverčivosti naprosto vyloučena. Velmi pěkně psychologicky rozbírá, kterak snadný jest přechod od nošení různých vzpomínek jako starých prstenů rodinných, vlasů drahého člena rodiny, podobizny ženiny a j, přívěšku z kulky, která by byla málem usmrtila a j. v. к vývoji víry v ochrannou jeho sílu proti smrti zevšad hrozící. Z nošení všelikých amuletů nelze přesně souditi, že jich nositel sám jest pověrčiv, než toliko, že osoba, která mu důrazně doporučovala darovaný jí amulet nositi, matka, žena, milenka, byla pověrčivá. Spis. neuvádí pak sám žádných dokladů nějakých zvláštních, specielních amuletů.

Síře zabývá se t. ř. listy s nebe a různými modlitbami ochrannými. Některé teksty se extenso sdělují (str. 30 a d.). Takovéto listy a modlitby rozšiřovaly se hromadně stejně mezi příslušníky církve římskokatolické i církví protestantských, staly se dokonce předmětem obchodní spekulace; tak je prodával jistý berlínský knihkupec a j., hojně se kupovaly, takže byly vyšší úřady vojenské vyzvány proti nim zakročiti . a skutečně také zakročily.

Nad jiné obšírněji pojednává o přehojném prorokování o trvání a výsledku války (str. 53 sl.), čehož hojné příklady přinášel také náš denní tisk. Spisovatel míní, že tato víra v možnost předvídati budoucnost