že genealogický spojeni jsou buď s některým bohem říčním nebo, a to zvláště, s Poseidonem, tedy s živlem vodním, zdrojem vší Vegetace, a rovněž, že skoro všichni hynou v květu mládí násilnou smrtí, ač aspoň někteří z nich vracejí se znova v život, což jest u božstev vegetace (Attis, Adonis a j.) rysem nad jiné význačným. V jednotlivostech jest ovšem podání naše o bytostech těchto zatemněno a hlavně živly nove-listickými porušeno, ale celkovou povahu typu tohoto lze dosti jasně poznati,

К uvedeným mužským bytostem druží se i některé ženy, zvláště Atalante. A tii jest zajímavo, že některé postavy tyto jeví se hned jako bůh, hned jako bohyně (Eunostos) nebo že aspoň muži přejímají na čas ženský šat a naopak (mladistvý Achilleus). Vznik tohoto zvyku vysvětluje se obyčejně z bázně před škodlivými vlivy daemonů, ale spisovatel, rozbíraje, dosti četné stopy jeho při obřadech svatebních, jež nalézáme i u národů moderních, dovozuje, že nejde tu o úmysl pře-lstíti škodlivé daemony, aspoň ne v těch případech, kdy oba snoubenci se přestrojují, nýbrž že novomanželé tak přejímají vlastně podobu obou-pohlavního daemona plodnosti, který jest v Řecku zastoupen zvláště daemonem Afroditem, mužským doplňkem Afroditiným а к němuž druží se uvedený Eunostos.

Bytosti blízké vylíčenému typu obsahuje též křesťanská legenda, a sice jest to zvláště sv. Thekla. Spisovatel nepochybuje sice o historické existenci této světice, ale nalézá v aktech jejích motivy, jež ji sbližují s bytostmi typu Hippolytova a také vše, co o kultu jejím v Se-leukii se dovídáme, upomína na kult oněch řeckých bohů a herou. Zvláště jest zajímavo, že divotvorné činnosti této světice činil tu vážnou konkurenci pohanský daemon Sarpedon, bytost podobná Protesila-ovi. I jest možno, že světice zaujala ve víře lidu místo staré bohyně, se Sarpedonem sdružené (snad byla to Kybele) a přejala její rysy a funkce. Není mi však dosti jasno, proč spisovatel řadí v tuto souvislost též sv. Pelagii z Tarsu a Anthusu ze Seleukie; jejich legendy obsahují sice některé motivy shodné s životem Thekliným, ale celou svou povahou patří obě světice tyto v kruh postav, v nichž žije pod křesťanským rouchem dávná, z pěny mořské zrozená Afrodite; to dokázal, jak myslím, přesvědčivě H. Usener (Legenden der Pelagia; v Bonnu 1879). Spíše lze v pozdním románu řeckém, jak spisovatel posléze dovozuje, nalézti některé motivy, upomínající na vylíčený typ božský a představy к němu se pojící; míním zvláště motiv výměny šatů ve svatební noci.

Jakkoliv názory a závěry spisovatelovy nejsou vždy nesporné a plně přesvědčující a leckdy operuje jen pouhou možností a nepříliš vysokým stupněm pravděpodobnosti, zdařilo se mu po mém soudu doká-zati, že v Řecku, Thrakii a Malé Asii žila od nejstarších dob v lidu víra v přírodní božstvo, v různých krajích různě jmenované, ale v podstatě totožné, jež chránilo pole, les i zvěř, uzdravovalo nemoci a bdělo nad svazkem manželským. Víra ta nezanikla vítězstvím křesťanství, nýbrž přešla na křesťanské světce.

Zvláštní ceny dodávají zajímavému spisu tomuto příspěvky к poznání starověké lidové víry a pověry, jež uloženy jsou zvláště v několika připojených exkursech; také moderních zvyků lidových si spisovatel bedlivě všímá. Vedle uvedeného již zvyku výměny oděvu při svatbě