NEKROLOG.

Josef Král byl z nejvýznačnějšlch představitelů památného období, v němž české práci filologické dráhy a cíle vytkl Jan Gebauer. Pravda — prostá, nezdobená, byf i mnohým nepříjemná — byla vůdčím ideálem oné družiny, která se přihlásila к zapomenutému odkazu Josefa Dobrovského a výsledky svého snažení čestně se řadí к velikým dílům geniálního zakladatele. Úcta ku poznané pravdě, odvaha projeviti své přesvědčen! otevřeně, s neochvějnou důsledností a bojovati za ně bez polovičatých ústupků, bez postranních ohledů s vášnivostí rozeného polemika, to byly rázovité rysy Královy osobnosti v životě i práci vědecké. Nepromijel nikomu, nejméně sobě — pracoval bez oddechu a v 37 letech svého působeni universitního vykonal dílo, jež svým významem přesahuje hranice našeho jazyka. Měl všecky vlastnosti nevyhnutelné badateli vůdčího postavení: ohromnou vytrvalost, všestranné vzdělání, přesnost přímo úzkostlivou doplňovaly kritický důmysl a vzácné nadání analytické. Avšak při tom vždy měl na zřeteli posláni klasické filologie v malém národě: byl nepřítelem vědy, která se obklopuje vysokou zdí povýšeného odbornictví, odvrací se od života a nemá vztahů ke kultuře národní — činnost Králova zůstane i v tom směru vzorem našim mladším pěstitelům klasické filologie, neboť mistr dovedl najiti oblasti, v nichž klasický filolog vhodně doplňuje historika českého písemnictví i národopisce. Připomínám tu zejména Královy práce mytologické a metrické.

Mytologií zabýval se dávno. Již v V. ročníku Listů filol. otiskl stať „Schlieman-nova Hera Boopis a báje o Ioi", v roč. X. „O původním významu bohyně Athény" a ve XII. „Báje o zrození Athenině". Avšak kritický duch Králův nemohl ustrnouti na jediné teorii; vždy mu šlo o to prozkoumati základ oboru, který jej zajímal a nepři-jímati prostě principy jiných. Tak i v mytologii sledoval výsledky novějších badatelů anglických a j. a shrnul svá pozorování v obsáhlých studiích: „O nynějších směrech badání mytologického" (L. fil. XV.), „O nynějším stavu badání mytologického" (ibid. XXVII.) a „Ctění předků" (ib. XXX). I cizi kritikové (Karłowicz) uznali znamenitou přehlednost těchto soustavných úvah nezbytných každému, kdo chce vniknouti v spletité záhady mytologické.

V letech 1893—98 v Listech filol. vydal velikou monografii „O prosodii české", knihu, žel, nedoceněnou, v niž s neobyčejnou důkladnosti prozkoumal tuto bolavou stránku naši poesie. Jsa v metrice a rhytmice odborníkem světového jména Král dal naší literatuře dílo, jemuž by zejména básníci měli věnovati pozornost bedlivější než dosud. К některým sporným otázkám prosodickým vracel se i později na př. článkem „Prosodie básní Erbenových" (Listy fil. XXXVIII.) aj. — Stál vždy na straně těch, kdož usilovali o správné poznání vědecké — proto v boji za svobodu české vědy, v diskusi o Rukopisech neopustil svých přátel a vyvrátil některé námitky obhájců znamenitými články v Athenaeu (III. roč.).