demin. śpigiełko, a stejně u Kašubů. Možno, že různými těmi názvy označovány původně různé druhy zrcadel, jednak ruční, toaletní a jednak velké, nástěnné zrcadlo, ale tato věc není dosud vyšetřena.

Zrcadla znaly v starších zvláště dobách zajisté jen vyšší vrstvy společenské a do spodních, širších lidových vrstev proniklo jen slabou měrou, čehož doklady nalézáme ještě v novější době.

@-------------------

Sestavíme nejdříve doklady z lidových povídek, kde jest užito zrcadla za různými účely, ovšem zpravidla kouzelnými.

Ve skle, které dostal v kladské povídce, I., č. 7 (str. 21) Váša od jakéhos stařečka, viděl rek všechno, co se doma děje a potom ještě, jak princezka byla chorá.

V Grimmově pohádce č. 129 naučil se jeden ze čtyř bratří umění hvězdářskému a dostal od svého mistra dalekohled, jímž mohl všecko viděti, co se děje na zemi a na nebi, takže nic mu nezůstalo skryto; takto odkryl potom, kam princezka byla od draka unesena.

Podobně v kašubských versích (Lorentz, Teksty pomorskie 230, č. 308, 498, č. 637. Tento motiv byl do této verse zanesen, v jiných versích této povídky, jak starších a původnějších, knižních a orientálních se nenalézá, ani ve valašské versi Kuldově (II., 233, čís. 123) neměl vyučený hvězdář takový výpomocný předmět, ale má jej ve versi zpracované od J. K. z Radostova (2. vyd., I. 32). Srv. Benfey, Klein. Sehr., II. 119; Clouston, Popul. Tales, I. 277 sl.; Köhler, Klein. Sehr., I. 298, 438. Jest dále ještě v pokažené versi rumunsko-cikánské (Groome, 56, č. 13), kdežto v zachovalejší řecké versi (Geldart, 113) hvězdář nemá zrcadla, skla. Ale jest opět v arabské povídce o princi Ahmedovi a pedi (víle) Banu; druhý princ obdržel slonový dalekohled.

S první částí této arabské povídky srovnává se verse islandská (Clouston, op. с. 285).

Podobně v židovsko-německé versi měl nejstarší ze sedmi bratří brejle, jimiž viděl na pět set mil daleko (Köhler, L, str. 299 sl.); taktéž v hornobretoňské versi (Sébillot, Contes I. 57, čís. 8) dostal vyučený hvězdář od svého mistra kukátko, kterým může se dívati tak daleko, jak chce.

V portugalské versi (Pedroso 94, č. 23) a stejně v jihotirolské (Schneller 27, č. 14) opatřil si jeden ze ženichů zrcadlo. Sem náleží ještě cikánská verse (Zs. deutsch, morgenländ. Ges. XLI., 451 = Wlis-locki, Volksdichtungen 312, č. 52), ve které bratři viděli odchylně nej-mladšího bratra mrtvého a oživili ho podobně, jak obyčejně dívku, stejně se pak přeli, komu má náležeti dívka-žena nejmladšího bratra. Ještě v kusé severoruské versi z vologod. gub. (Иваницклй 192, č. 22), ve versích u kavkazkých kmenů zapsaných, u Kabardinů (Сборникъ Кавказ. XII., 90), u Gruzínů (ib. XIX., odd.„2, str. 122) a u Jugušů (Сборн. матер, этногр. Дашкова, III., 153, č. 4). Částečně souvisí polská povídka z Krakovská (Ciszewski 116, č. 90): nejmladší koupil zrcadlo, v němž viděti na sto mil daleko, co se doma děje.

Srovnávati lze ještě flámskou versi (Pol de Mont en Alfons de Cock 59, č. 7), ve které byla tato látka připojena k látce jiné „My tři za