prací dvou mužů z Velletri, domnělých hadačů; jméno kouzelníkovo není uvedeno, také na zrcadlo bylo zapomenuto, ale celý děj položen stejně do doby císaře Crassa (Comparetti, Virgil im Mittelalter, 257 sl.). V některých textech dějů římských a Povídek sedrrii mistrů funguje místo Crassa sám Augustus a byl podobně pak od Římanů potrestán, jak se to vypravuje o Oktavianovi (Art uro Graf, Roma . . . del medio evo, I., 180).

V německém vzdělání („Die sieben weisen Meister, vydal Richard Benz 1911,„str. 69 sl.) položen děj do panování cis. Oktaviana; tehdy přišel do Ríma Vergilius a Kímané žádali ho, aby uměním svým vytvořil něco, co by zajišťovalo před nepřáteli. Vystavěl věž a na této tolik obrazů, kolik bylo provincií ve světě. Uprostřed mezi nimi seděl císař se zlatým jablkem v ruce; ostatní obrazy kolem měly zvonečky a byly tvářemi obráceny každý vůči své zemi. Jak která chystala povstání proti Římanům, zvonil obraz a obracel záda, a Římané spatřivše to, vypravili se a pokořili onu zemi. Sešli se tři králové, kteří utrpěli velké násilí od Kímanů a nabídli se jim tři rytířové, že tu věž rozbourají. Namluvili císaři, že mohou odkrývati zlato podle snů svých a potom, že velký poklad leží pod onou věží. Velmi stručně pověděno, že v noci podkopali věž a záhy zrána ujeli na svých koních. Když daleko již ujeli, zřítila se věž. Tuto pověst zveršoval Hans von Bühel „Dyocletians Leben" (vydal Adalbert Keller r. 1841", str. 90 sl.) a rozšířil některými doplňky, jakože pod věží jest ukryt tak velký poklad, jehož by ani všichni koně římští neutáhli aj. Zcela se srovnává české vzdělání plzeňského tisku z poč. XVI. stol. (Č. Č. M , 1847, II., str. 361). Je to totéž vypravování jako v Historia Septem Sapientum a v jejím překlade starofrancouzském (Gaston Paris, op. c. 115).*)

V italském veršovaném vzdělání „Storia di Stefano, figliuolo d' un imperatore di Roma" (vyd. Pio Rajna, Bologna 1880, zpěv XIII., str. 128) není jmenován původce zrcadla ani římský císař, zrcadlo samo popsáno velmi zběžně, zato nad jiné důkladně a obšírně, kterak se třem poslům krále „Zezilie" podařilo je zničiti. Na tom soustřeďoval se hlavní zájem skladatelů a hodilo se to také především do rámce celého cyklu těchto povídek.

Ani v novém českém zpracování V. R. Krameriusa (5. vyd., str. 57 sl.), které se zakládá na německém vzdělání G. O. Marbachově ve Wigandových lidových knížkách (M. Můrko, Die Geschichte von den sieben weisen Meistern bei den Slawen, str. 26) není jmenován kouzelník ani římský císař. Popis soch na věži jest částečně jiný a doplněn: kdykoliv která krajina zamýšlela vzbouření proti říši, zvonila socha zemi tu představující a rytíř za ní stojící namířil svůj oštěp na tuto krajinu.

Něco pozměněno je to v lidové knížce o kouzelníku Vergiliovi**) (Simrock, Die deutschen Volksbücher, VI., 343); popis skupení soch bohů podmaněných zemí s bohem římským uprostřed, zvaným salvatio Romae, jest dosti podobný. Jiné jest, že bůh země chystající vzpouru