II., 142) Robertus Holkot o německém rytíři, který se vydal na pout do S. Jago di Compostela.

Tuto povídku prý z okolí táborského vypravuje J. K. Hraše (Povídky našeho lidu, 1869, L, 155); odchylně neohrožuje života rekova milenec jeho ženy, ten motiv jest úplně zapomenut, než někdejší pán chce se takto mstíti, že vystoupil z jeho služby. Byl pak tímto způsobem zachráněn od svého druhého pána. Pozměněna ještě ve versi východohaličských židů (Zbiór, XVII., 275, č. 10|: žid zrozený v týž den jako císař, dal císaři takové kouzelné zrcadlo. Silně pokažena jest malo-ruská verse (Sadok Barącz, 37).

Vzdálený ohlas této pověsti jest v německé pověsti, známé z tisků od 2. polov. XVII. stol. (Grimm, D. S., L, č. 118 „Kristallschauen"): stařena ukazuje za rozmanitých čar dívce osud její a jejího milence, za něhož zabráněno jí se vdávati, ve velké křišťálové kouli: zjevila se v ní nevěsta nádherně oděná, ale smrtelně bledá, potom milenec se strhaným obličejem v cestovním oděvu, kterak vyňal dvě pistole a jednu namířil na ni a jednu na své srdce. Tak se též stalo, když byla potom donucena ke sňatku s jiným.*)

V italské versi kroniky o sedmi mudrcích, rozšířené v italských překladech a též v latinském originále, vypravováno (Mussafia, Beiträge zur Literatur der Sieben weisen Meister, 57. sv. Sitzungsberichte vídeňské akademie věd, str. 112 sl.) o zázraku římském a jakémsi dosti podivuhodném zrcadle, ve„ kterém spatřováno, kdykoliv která provincie chtěla se vzbouřiti proti Rímu; ihned se zjevovala tvář její každému pozorovateli (nam protinus apparebat facies talis provinciae cuilibet intuenti et intelligenti). Není řečeno, kým bylo toto zrcadlo postaveno. Obšírně pak líčeno, jaké úklady strojeny králem Cilicie, jak se mu nabídli tři bratři a kterak namluvili římskému císaři (nejmenovanému) o velkých pokladech a slíbili, že vykopou poklady, aniž by zrcadlo poškodili, záhy z rána „et speculum subtraxerunt, ipsum ad regem Ciliciae de-ferentes".

V starofrancouzské versi „Les sept Sages de Rome (Gaston Paris, Deux rédactions du roman des Sept Sages de Rome, str. 41 sl.) udělal Virgil mimo jiné podivuhodné věci ještě zrcadlo, které bylo vysoké tisíc stop; rozšiřovalo nesmírné světlo po celém Římě, že všichni konali své práce bez všelikého jiného světla, v zrcadle nalézali zprávy o věcech ztracených a v něm shledávali také„ zprávy, chystal-li kdo válku proti Římu. Všechna knížata záviděla to Rímu a mezi nimi strojil král uherský úklady, zavolal čtyři mudrce a ti uměli oklamati krále římského; obšírně líčeno, kterak zbořili zrcadlo, že svým pádem zabilo tisíc lidí.

V italské versi (Ancona, II libro dei Sette Savj, 51 sl.) není zrcadlo, které Vergilius na velkém mramorovém sloupě umístil, blíže popsáno, zato obšírně líčeno, jak se králi „di Puglia" podařilo svými mudrci oklamati císaře Grassa, že prý jest pod tím sloupem ukryt velký poklad, a zrcadlo zničiti.

To bylo zpracováno od italského novelisty Ser Giovanni, XIV. stol., v jedné povídce sbírky „II Pecorone", ale hlavně poboření věže, a to