padne je tu obětování odřezků vlasů a nehtů, v pověrách lidových jest obyčejně prísne zakazováno je zahazovali, než naopak mají se spáliti, aby se jich zlý duch, čert nezmocnil a p. (Liebrecht, Zur Volkskunde, 319, 330, 367; Schönwerth, Aus der Oberpfalz, III., 246, 252; v Itaiii, srv. Wisła, V, 201; u Litevců a Lotyšů, Этногр. Обозр., VI, 141, Kreutzwald — Löwen, Ehstn. M. 360, u Malorusů Булашевъ, Украин. народъ въ своихъ легенд, 111-2). Ostatně ono kladení odřezků nehtových do nádob při různých čarách léčebných proti uřknutí a p. jest jinde ještě doloženo v Orientu a místy také na západě (srv. Seligmann, op. с. I, 263-4, 292, 317-18, II, 143). Aby byly bezpečny před zlým pohledem, zdobí se ženy namnoze zrcadélky (ib. II, 20, 30, 148). Taková zrcadla nošena v Cíně na zádech, aby byli zadržováni zlí duchové poletující vzduchem (Globus, XCII, 132). Proto také dáváno zrcadlo do kolébky, aby bylo „děcko uchráněno uřknutí, úroku, aneb upevňováno na ramenou děcka v Španělsku (Melusine, IX, 79). U Kafrů nahlížela šestinedělka dříve do nádoby, než sebe a novorozeně omývá očišťující vodou. Také ve starém Řecku musil se nemocný dívati do zrcadla ponořeného do vody, nové pak jest, že se podle obrazu v zrcadle soudilo na průběh nemoci (Zs. f. Völkerpsychologie, XIII, 343).

Srovnává se též obyčej zachovávaný od indických vdov: když měly býti upalovány, držely v jedné ruce zrcadlo a dívaly se upřeně do něho, podle některých evropských pozorovatelů proto, aby přihlížely, že se výraz tváře nemění, že neprojevují hrůzy (Zs. d. Ver. f. VK, XIV, 207, 302, 395; XV, 74); také tu mělo prý zrcadlo účel apotropaia, nepřátelští duchové měli se zaklínati do zrcadla, zrcadlo mělo zaháněti zlé duchy. Jest známa stará rozšířená pověst o baziliškovi, který skoná zočiv vlastní svůj obraz v zrcadle. V povídce sbírky „Gesta Romanorum" (stčes. překladu str. 7, č. 5.) mřelo vojsko Alexandrovo „beze všeho úrazu" nakaženo zrakem baziliškovým; položeno pak přečisté zrcadlo mezi zástupem a mezi zdí, kde ten bazilišek neb ostrovid, anebo lépe morovid přebýval, a když ten morovid v zrcadlo vezřel, ihned skonal. Tak vypravuje perská jedna báseň, že drak, jemuž přinášeny lidské oběti, nezranitelný proti všem zbraním, pukl vztekem, když svou šerednou tvař spatřil ve velkém zrcadle umístěném za městem. V „Zamilovaném Orlandu" ital. básníka Franc. Berni z 1. pol. XVI. stol. byla Medusa ze zakleté zahrady vypuzena zrcadlem (Clouston, Pop. Tales, I, 162).

Ö záhubě jbaziliška pomocí zrcadla vypravováno také v novější době, u nás v Cechách (Sumlork, I, 351, Grohmann S, 243), v Dolní Lužici (Schulenburg, Volkssag, 101), v horní Lužici v staré budyšínske kronice člověk, který se proti němu vydal, byl celičký obvěšen zrcadly (Meiche, 399, č. 522, Kühnau, II, 382, č. 992), u Dánů (Clouston, op. I. c), v severských zemích a na Islandě (Seligmann, I, 143, 144, 147). Švábská pověst (Birlinger, I, 106, č. 150-151) vypravuje, kterak lidé ve sklepě hynuli; konečně slezl do sklepa živý pacholek, postavil proti vchodu zrcadlo a skryl se za sud; tu vyrazil drak z díry proti zrcadlu a mrtev sklesl.

Podobně vypravováno o t. ř. Spiegelbrunnen v Mnichově: za moru vycházely z něho páry působící mor, neboť byl v něm skryt drak chrlící jed; ale nedal se vylákati, až se podařilo pomocí