str. 371
přináší ještě dva pěkné poznatky: nachází několik povídek humoristických, jež mají za podklad záměnu úkladného listu (356). A ukazuje přesvědčivě, že povídky o úkladném listu, jež se nacházejí v textech o Bellerophontovi, jenž na udání smyslné královny Antey je Próteem poslán s listem ke králi Lycie a posílán pak tímto králem na nebezpečné výpravy, právě tak jako povídka Bible o listu, s nímž David posílá Uriáše, nejsou s naší povídkou o úkladném listu příbuzný než psychologicky — nikoliv látkově (360).
V studii Cosquinově zaujímá povídka o Chránenci osudu jen podružné místo. J. Schick za to věnuje jí ve své knize hlavní pozornost.1) Schick obral si velký úkol: chce sebrat dokumenty, týkající se látky o Hamletovi. V prvním svazku svého díla uveřejňuje v originálech a překladech východní texty, obsahující povídku o chránenci osudu, již pokládá za podklad látky o Hamletovi, kterou první v XII. století zapsal ve své kronice obšírně Saxo Grammaticus. Otiskuje všechny texty čínské a indické, podávaje podrobnou literaturu o jejich ozvěnách ve východní literatuře moderní, knižní i lidové. Pak sbírá z Asie lidové texty u Ose-tinců, Kurdů a zprávy turecké i v evropských překladech. Na to následují s podrobným úvodem křesťanské texty z Egypta a Abessinie. Závěrečný rodokmen látky je příliš unáhlený a násilný, ale celkem je kniha Schickova jedním z nejvážnějších dokumentů k studiu látky o chránenci osudu.
S. Grudziński2) zabývá se pseudohistorickými evropskými povídkami látky o chránenci osudu. Domnívá se, že látka ta byla do Evropy přenesena z východu křižáky (?) a rozbírá její čtyři hlavní typy, jež se připjaly u Gottfrieda z Viterba a v Gestech Romanorum к osobě německého císaře Jindřicha III. a ve francouzské prose i básni к osobě Konstantina, císaře byzantského.
W. Ben ar у vytkl mu právem,3) že pominul italskou novellu o španělském králi Florindovi, kterou otiskl již Weber v Monatshefte der preuß. Akademie r. 1869. Oba však neznají povídku o synu lesníka, jejž pronásleduje císař Hanyba', obsaženou v jiných rukopisích Gest Romanorum, než kterých užili Graesse, Oesterley a Brunot.
J. Bolte a J. Polívka ve svém komentáři к pohádkám bratří Grimmů4) podali úhrnný obsah tradice lidové povídky o chránenci osudu, spojené s pohádkou o nebezpečné výpravě do zásvětí. Látka vytvořila v lidovém podání čtyři formální typy:
O chránenci osudu a jeho nebezpečné výpravě.
O chránenci osudu s jiným pokračováním (výjimkou).
O chránenci osudu samostatně.
O nebezpečné výpravě samostatně, s jiným úvodem.
1) J. Schick: Das Glückskind mit dem Todesbrief. Orientalische Fassungen Berlin. Felber 1912. (Corpus Hamleticum Abt. I. Bd. 1.).
2) Stephan Grudziński: Vergleichende Untersuchung und Charakteristik der Sage vom Findelkind, das später Kaiser wird, i Zeitschrift f. romanische Philo.og-ie 36. 1912 s. 546).
2) Zeitschrift für romanische Philologie 37. 1913. s. 617.
4) Anmerkungen z • den Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm. Neu bearbeitet von J Bolte und J. Polivka. Lpz. Dieterich Bd. I. 1913. No. 29. Der Teufel mit den drei goldenen Haaren. Str. 276.
