Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 387



toto dítě bude tvým zetěm a dědicem. Císař odejde, vyhledá dva sluhy, poručí zabit dítě a přinést jeho srdce. Sluhové se nad děckem slitují, položí je na strom, přinesou králi srdce zaječí, dostanou odměnu. Jakýsi vévoda dítě najde a adoptuje. Dlouho potom císař vidí hocha v domě vévodově, má podezření, vezme hocha к sobě a pošle jej královně s listem, aby jej dala zabit. Hoch cestou je hoštěn knězem, jenž mu spícímu list vezme a změní jej v rozkaz, aby královna, je-li jí život milý, dala poslu dceru za ženu. Hoch psaní donese, rozkaz se splní.

c) Oesterley, Gesta Romanorum. 1872. 41. (Otisk Grudziński s. 558). Totéž téměř Graesse a Brunot.

Za vlády císaře Konráda hrabě Leopoldus prchne před hněvem královým do lesa. Císař jednou na honu zajde do jeho chalupy na noc. Téže noci hraběnka porodí hocha. Císař se probudí, slyší hlas: „Přijmi, přijmi, přijmi." Nechápe smysl, usne znovu, slyší podruhé: „Vrať, vrať, vrať." V třetím spánku slyší: „Prchni, prchni, prchni, Konráde! Tento syn prvorozený bude tvým zetěm." Císař ráno nařídí dvěma ozbrojencům, aby dítě násilím matce vzali, zabili a srdce jeho mu přinesli. Ti však se smilují, uloží hocha na strom, aby nebyl zvěří roztrhán a přinesou císaři srdce zaječí. Jakýsi vévoda jede mimo, slyší hocha, vezme jej a vydává jej se ženou za vlastního, nazývaje jej Jindřichem. Když hoch vyroste a je krásný, vyžádá si jej císař, ale když vidí, jak je oblíben, bojí se, aby po něm nevládl, není-li to ten, jejž kázal zabit. Chtěje se zajistit, pošle hocha své choti s listem, aby, je-li jí život milý, hocha zabila. Hoch cestou je hoštěn v jakémsi kostele (ecclesia), usne na lavici, kněz vidí mošnu, v níž je list, list přečte, vymaže slova „hocha toho zabiješ" a vpíše „dceru naši mu oddáš". Královna, vidouc vlastnoruční list králův s pečetí, svolá knížata, slaví svatbu v Aquisgrane. Když se císař Konrád doví o svatbě, zuří. Ale doví se od zbrojnošů, vévody a kněze pravdu, neodpírá božímu řízení, pošle pro hocha, uzná jej za zetě a nástupce.

d) Martinus von Cochem: Das allererste, zum andernmahl aufgelegte History-Buch. Dillingen, Bencard. Sv. I. 1692. 6 (288). Die vunderliche Urtheil Gottes erscheinen in dem Grafen Henrico, welcher zwey mal von dem Tod erlöst und endlich des Kaysers Eydam worden. (Sbírka příkladů pro kazatele).

Hrabě Lupoldus ze Švábska, či falckrabě z Bavor zdvihne proti císaři Konrádu II. vzpouru. Vzpoura je vyzrazena, hrabě prchne do lesa, kde si staví chalupu z větví, živí se s hraběnkou kořínky. Císař miluje hon. Honí v Schwarzwaldu, pronásleduje zvěř, ztratí se družině, marně ji volá trubkou. Najde chatrč, hraběte však nepozná. Hrabě jej pozná a hostí, bojí se přiznat. Hraběnka tu noc porodí syna; císař, hrabě i hraběnka slyší třikrát hlas: císaři, toto dítě bude tvým zetěm a dědicem. Císař se lekne, že by si měl selský syn vzít jeho dceru, nespí celou noc, ráno trubkou se dovolá družiny, nařídí dvěma sluhům jít do chatrče, vzít rodičům dítě a o kus cesty dál je zabít, jemu přinést srdce dítěte. Sluhové, ač neradi, přísahají, vezmou dítě. Rodiče omdlí a pak se modlí. Sluhové se ptají hraběte po důvodech rozkazu, hrabě jim vypravuje o nočním hlasu. Dítě cestou je veselé, jeden sluha vzpírá se je zabít, druhý připomíná, že mají přinést srdce. V tom přiběhne ho-


Předchozí   Následující