str. 386
chatrče, v níž se Jindřich domněle narodil. Ale klášter Hirschau byl založen již za doby Ludvíka Zbožného (778—840) hrabětem Erlafridem z Calw. (Grudziński s. 546).
Tato povídka o Jindřichovi vvskytá se také v některých ruko-pisích Gest Romanorum, jež vydali Graesse, Oesterley a Brunot. Později byla častěji tištěna a zpracována, ale texty ty dosud sebrány a srovnány nejsou. Česky vycházela od konce XVII. věku v lidové knížce: „Hrabě Jindřich, kterýžto dvakrát od smrti předivně vysvobozen a ochráněn, posledně pak císaře Konráda zetěm učiněn byl." Knížka dovolává se na konci historické knihy P. Martina z Kochem. (Srv. Národopisný Sborník III. s. 5. Máchal).
a) Gottfried von Viterbo: Pantheon (Pertz Mon. XXII. Historici VI. s. 243. otisk Grudziński s. 549). Text veršem.
Konrád hrozí trestem tomu, kdo poruší mír jím nařízený. Jeden šlechtic mír poruší a skrývá se v lesní chalupě s těhotnou ženou. Král Konrád к němu zabloudí na noc do chalupy, žena uprchlíkova porodí tu noc syna. Král má ve snu vidění a slyší hlas, že novorozenec bude jeho dědicem a zetěm. Král časně odejde, naříká a zmýšlí hocha zahubit. Setká se s družinou, pošle dva mládence, aby mu přinesli srdce hochovo. Mládenci hocha uloupí, ale bůh sám jej chrání: smilují se nad ním pro jeho krásu. Uloží jej do větví stromů, aby nebyl zvěří roztrhán, pomocí psů chytí zajíce a přinesou císaři srdce zaječí, dostanou odměnu.
Vévoda jede lesem, slyší hocha plakat, přinese jej své bezdětné ženě, která předstírá těhotenství a porod, vydává dítě za své. Hoch Henricus doroste patnácti let. Král přijde к vévodovi, ptá se, čí je ten krásný hoch, vévoda jej vydává za svého, chce jej podržet ještě doma, ale král si jej odvede do své služby. Vyptává se ho, kdo je jeho otec a matka, hoch tvrdí, že je vévodův. Ale král ví, že vévodkyně byla neplodná, má podezření, že není hochovou matkou, domnívá se, že by hoch mohl být oním dítětem, jež nařídil zabit, a zmýšlí hocha zahubit. Napíše list, jejž dá hochovi, a v němž káže posla zabit. Hoch jde, jako Urias, sedm dní do Aquisgrani. Cestou, řízením božím, hostí ho kněz. Hoch usne unaven na lavici, psaní mu vyčnívá z tašky. Kněz list přečte, vymaže a napíše rozkaz královně, aby z posla učinila zetě a milovala jej pod trestem smrti. Ráno hoch se loučí s hostitelem, kněz se mu nabízí к službám a prosí, aby naň pamatoval, až bude jeho králem. Hoch to považuje za žert, jde v Aquisgrani, odevzdá psaní královně. Královna rychle splní rozkaz, a na dotaz králův sděluje, co vše splnila. Císař domnívá se, že sní, jede domů, zuří hněvem, ale uklidní se a chce snášet řízení boží.
Král se doví od vévody pravdu, oba mládenci doznají, co učinili, hrabě, skrývající se v Černém lese je přiveden, císař doví se o urozeném původu hocha, uzná jej za zetě a dědice. Na místě, kde se hoch narodil, stojí v lesích klášter Hirsania.
b) Ibidem. Text prosou. (Grudziński s. 558).
Císař Konrád II. neodpouštěl rušitelům míru. Hrabě Lupoldus, porušiv mír, prchne s ženou do lesa. Císař zabloudí na noc do jeho chalupy, hraběnka tu noc porodí syna. Hlas s nebe třikrát praví císaři: