Císař Konrád francký nařídil stít každého, kdo poruší mír. Hrabě Leopold von Calw mír poruší, a když král přijde do země, prchne se ženou do pustého mlýna v Černém lese. Král přijede jednou ke mlýnu, hrabě prchne do houští, těhotná hraběnka ve mlýně pracuje к porodu, křičí bolestí. Král pošle nahlédnout, proč žena ve mlýně křičí, ale v tom slyší hlas: v té hodině se zde zrodilo dítě, jež bude tvým zetěm. Konrád se lekne, mysle, že žena je pouhá selka. Pošle dva sluhy do mlýna, dítě zabít a přinést mu srdce, jehož má prý potřebí к pokání. Sluhové se smilují nad hezkým dítětem, položí je na strom, aby si ho někdo všiml. Císaři přinesou srdce zaječí, jež císař hodí psům. Vévoda Jindřich Švábský honí v lese a najde dítě; donese je své bezdětné ženě, která je vychová jako své. Je pokřtěno Jindřich. Když Jindřich doroste, je poslán na dvůr Konráda, jenž si jej zamiluje. Slyší však jednou pomluvu, že hoch není synem vévodovým, ale uloupen. Počítá dle let, že by to mohl být onen novorozenec. Pošle Jindřicha к císařovně s listem, aby, je-li jí život milý, dala doručitele zabit. Jindřich přijde cestou к učenému hospodskému, uloží si u něho svoji tašku. Hospodský si psaní přečte a místo slov, aby doručitel byl zabit, vpíše, aby doručitel dostal za ženu dceru císařovu. Jindřich psaní donese, dostane princeznu. Císař se doví o svatbě, ale zví také s vévodou Švábským a jinými, že je Jindřich syn Leopoldův a srniří se. s řízením božím. Král Jindřich pak založí Hirschau, první klášter, na místo mlýna, v němž byl narozen.

a) Staročeská Gesta Romanorum. Dle staročeských rukopisů podává J. V. Novák. Praha 1895 XLI (48): „Od sina gednoho lowce." Tři rukopisy XV. století.

Císař Hanybal má dceru, kterou miluje. Jede s družinou na lov. V lese nastane mlha. Císař jede za jelenem, ztratí družinu. Bloudí, spatří v noci světlo, dojede k domu, prosí o nocleh. Hospodář, lovčí, nepozná císaře, jenž se vydává za sprostného člověka. Lovčí opatří jeho koně a připraví stůl. Císař u stolu ptá se na pána lesa. Hostitel praví, že jest jím císař, on jeho lovčím a ukáže císaři i svou ženu, která se čeká do kouta. Po večeři položí lovčí císaře v jednom místě v stodole. Císař spí a slyší hlas: „Vezmi, vezmi, vezmi." Vzbudí se a diví se, že nic nevzal. Usne podruhé, slyší hlas: „Navrať, navrať, navrať." Diví se, co má navrátit, když nic nevzal. Když usne potřetí, žena lovčího porodí krásného syna, a císař slyší hlas: „Uteč, uteč, uteč! Neb nyní po této noci narodilo se dítě, jež po tobě bude kralovati." Císař se opět diví, ale zaslechne křik dítěte, pozná po hlase, že je to hoch. Ráno dá se lovčímu poznati, chlácholí jej a dá si ukázati dítě: spatří na jeho čele znamení. Řekne lovčímu, že hocha vychová, a že si pro něj za 15 dní pošle. Zatím přijede družina a vrátí se s císařem domů. Císař zavolá si sluhy, jimž nad jiné věří, pošle je pro to dítě a přikáže, aby je pod trestem smrti v lese zabili, jeho srdce mu přinesli. Sluhové jedou, lovčí jim dítě vydá. Sluhům je krásného dítěte líto, jeden přeje si je zachovat, druhý radí ulovit prasátko a přinést císaři srdce prasečí. Druzí dva svolují, přisáhnou si navzájem. Dítě vloží do dutého stromu.