Císař v síni hodí srdce do ohně v krbu, praví, že to je ten, jenž má po něm kralovati: „již můžete viděti, co snové komu prospějí."

Hrabě Lipolt žene se v lese za jelenem k tomu stromu. Psi slyší dítě, štěkají na strom. Hrabě najde plačící dítě v plenkách, dá si je podat, doveze je domů své bezdětné paní a praví, aby je vydávala za své. V sedmi letech dítě se učí a prospívá, do dvaceti let nikam nejede. Pak provolá císař slavný dvůr. Hrabě jede ke dvoru s mládencem, jenž mu při hostině posluhuje. Císař spatří na jeho čele znamení, ptá se hraběte na jeho původ. Hrabě jej vydává za syna, ale hnán na přísahu, vypravuje jeho příběh. Císař zavolá si tajně ony tři sluhy, ptá se, co s dítětem učinili. Sluhové si vyžádají slib, že neztratí život a řeknou pravdu. Císař chce hocha zahubit, vyžádá si jej na hraběti.

Císařovna je s dcerou v dalekých krajinách, v jiné zemi. Císař pošle hocha s listy к císařovně, o níž prý dávno neslyšel. Zavolá tajného písaře, dá mu psát list císařovně, aby posla hned dala ohavně utratit, do třetího dne nedlila, pod trestem smrti. Písař zapečetí list císařovým prstenem a dá mládenci, aby na úsvitě vyjel. Mládenec jede 3 dny bez zastávky, třetí den v poledne se zastaví u rytíře, jenž císařova posla uhostí a po obědě jej uloží spát. Přijde pak náhodou do pokoje spícího, spatří v hlavách postele pušku s listy, váhá ji otevřít, ale otevře a najde list zapečetěný císařovým prstenem. Neváhá jej otevřít „neb je také bez škody mohu zase zavřiéti, protože vuosk v té pečeti tlust bieše." Přečte list a káže místo něho psáti jiný: Aby poslovi císařovna dala dceru za ženu a sezvala na svatbu knížata i pány okolní. Pak vezme pečeť z králova listu a přiloží ji к listu svému, jejž zavře do pušky. Posla pak zbudí, nechá jej u sebe přes noc a ráno jej vypraví к císařovně. Císařovna vystrojí svatbu třetího dne, hosté novomanžely obdarují. Brzy na to přijíždí císař. Císařovna mu jede se zetěm naproti. Císař ženu políbí, ale když spatří mládence, hrozí císařovně smrtí. Císařovna dovolává se listu, manželé již bydlí spolu. Císař dá si ukázat list, praví: O kterak veliké je bláznovství naše, jinak působiti, než bůh způsobil. Políbí zetě, přijme jej za syna, zeť nastoupí po jeho smrti na trůn. — Následuje symbolický, mravoučný výklad děje.

b) Gesta Romanorum, hrsg. von A. Keller. Leipzig 1841 XL (59) „Von eynem vorster und von seynem son, den eyn kaiser töten wolt." Rukopis mnichovské knihovny cod. germ. monac. 54. fol. XIV—XV. stol.

Odchylky od českého textu: Lovčí ustele císaři „in eynn stadel." Císař slibuje poslat si pro dítě po pěti nedělích. Sluhům nařizuje zabit hocha tak tiše a tajně, aby toho nikdo nepozoroval. Hrabě sluje Leu-polt. O císařovně praví se jen, že byla v jiné zemi. Císař zapečetí psaní sám „mit seinem besundern Insigel" a dá je hochovi. Když hoch u rytíře usne, stane se mu „daz im daz brief was hieng von der gürtein ab dem pet." Rytíř otevřel dopis „wann daz Insigel war dikh auf gedruckt". Když císař přijíždí „hört vor hin, wie gar schon sein frau die hochzeit volbracht hat; dez ward er laidig und wundert sich dez."

c) Die Gesta Romanorum nach der Innsbrucker Hft vom J. 1342 und vier Münchener Hften hrsg. v. W. Dick. Lpz. 1890 cap. 149 (106) „De filio foréstaŕii quem гех nitebatur occidere."