pojeno i poselství do hutí a jiné úklad/. Jméno dítěte ukazuje někdy, jak bylo dítě nalezeno: „Na'ezenec", Puuhaara (větev stromu), Florindo (pod kvetoucím ke"em?), Plaváéek tsrv. Thalassion!. Způsob, jímž pronásledovatel podruha nachází hocha, bývá rozmanitý. Pronásledovatel buď hyne, jsa potrestán, nebo se podrobuje osudu.

Celkový obraz látky lidových textů nevysvítá z Aarnovy práce dosti jasně. Bude potřebí probrat nejen jednotlivé motivy, ale též jejich postupné spálení v každém jednotlivém lidovém textu, stanovit společná zřídla skupin lidových textů a srovnat jejich podstatné rysy — v té úpravě, jak jsou navzájem vázány — s texty, prokázanými literárně-historicky. Shledat krátce, к jakým kostrám, literárním podkladům ty skupiny lidových pohádek ukazují, a dá-li se z nich doplnit něco do řady ztracených spojek mezi produkty literárními.

Aarne rozbírá také druhou část látky lidových povídek, nebezpečnou výpravu, na kterou tchán (nebo otec milované dívky) posílá zetě (nápadníka). Domnívá se, že nahradila výpravu do hutí (po případě vražedný úklad na zeti) literárních textů.

Pro výpravu tu neznáme dosud literární předlohy. Mladík je posílán к velmi vzdálené (a nebezpečné) bytosti, od níž má přinésti buď 3 vlasy, nebo odpověď na záhadnou otázku. Cestou prochází městy, v nichž vyschla studna, uschl strom, stůně (nebo byla unesena) princezna a j , slibuje zeptat se u cíle cesty o radu. Převáží se přes moře, někdy na počátku, někdy před příchodem к cíli, a přívozník žádá rovněž o radu. Pak dosahuje svého cíle buď přímo, aneb — častěji — jsa ukryt ženou, která mu pomáhá. Při návratu dostává odměny. Někdy tchán vydá se pak také na cestu a uvázne na přívozu, kterému zeť unikl.

Aarne shledal, že tato látka (souvisící s jinou látkou, o pravdě a křivdě) měla tuto původní formu: (180) nešťastný chuďas jde prosit boha (štěstí) o pomoc. Cestou proií jej usychající ovocný strom, aby mu u boha vyprosil radu. U vody nalezne ubohé vodní zvíře, které jej přenese a rovněž prosí o pomoc. Pak obdrží ještě třetí úkol, týkající se dívky a dojde k Bohu. Dostane rady a odpověď, že své štěstí najde při návratu. Pcnůže zvířeti i stromu, dostane od nich poklady a vrátí se domů. (O dívce se Aarne již nezmiňuje).

Aarne nepoznal, že látka o nebezpečné výpravě je velmi starou tradicí cesty do zásvětí. Svědčí tomu i etapy cesty, i převoz přes moře na kraji známého světa, i bytost ku které rek jde: slunce, čert, bůh, krátce vládce onoho světa. Jak se však Aarne mimoděk přiblížil, nevěda o tom, svým původním schematem látky jedné z nejstarších povídek o pouti do zásvětí, je patrno srovnáním s assyrským románem o Izdubarovi, z něhož prý jsou známa vyobrazení již z třetího tisíciletí př. Kr., a jehož text je znám z tabulek pocházejcích ze VII. století. (A. Jeremias: Izdubar — Nimrod. Lpz. 1891. s. 14—44).

Izdubar je stižen vyrážkou: jde vyhledat do zásvětí svého praotce, aby se vyléčil a zvěděl svou budoucnost na onom světě. Cestou potká u horské sluje lva, unikne mu, přijde к pohoří, jež hldají dva obři-štíři, kteří nikoho nepropouštějí, ale jej, poloboha, propustí do dlouhé temnoty, jíž projde na mořský břeh ke krásnému sadu a nádhernému stromu. Od stromu přijde u moře к paláci krásné dívky, kde