Meyer,1) dnes nesporně přední autorita v oboru dějin starověkých, nemohla se z kultu předků nikterak vyvinouti představa o bozích a víra v ně. Výrazem „kult předků" možno prý pouze označiti víru, že duše zemřelých mají zájem na osudech potomků svých a mohou na ně blahodárně působiti, ale tato víra nemá nikde význačné síly náboženské. I u národů s velmi vyvinutým kultem předků, na př. u Číňanů, jsou předkové odděleni od bohů nepřekročitelnou propastí. Kdežto tito jsou živoucí a život dávající bytosti, žijí duše mrtvých jen dary svých příbuzných a existence jejich jest zcela mlhavá (srv. L. fil. XXXVII, 1910, str. 411).

К těmto soustavným přehledům literatury mythologické druží se posléze též několik rozsáhlejších recensí spisů z tohoto oboru v Listech filologických (zvláště v ročn. XV.), a to jednak recensí spisů cizojazyčných, jež jsou jakýmsi doplňkem jeho přehledů, jednak prací českých, v nichž vystupuje Král rázně proti diletantským pokusům na tomto poli. Není recensí těchto mnoho, neboť všechny významnější práce zařadil do obou přehledů svých.

Tím nastínili jsme obraz činnosti Královy v oboru mythologie po všech složkách jejích, i zbývá pronésti celkový úsudek. Řekli jsme již v úvodě, že v pracích těchto nelze hledati vyvrcholení jeho vědeckého díla, vytkli jsme již také, že výsledky, к nimž ve svý.ch samostatných studiích dospěl, byly překonány pozdějším badáním, což ovšem samo o sobě není nikterak známkou méněcennosti jich, ale jsou jiné momenty, jež zajišťují i této složce jeho rozsáhlé činnosti cenu trvalou. I těmto pracím Královým vtisknuta jest zajisté pečet velkého ducha jeho : bezpečná methoda, kritická rozvaha, vynikající dar kombinační, úplné proniknutí a ovládnutí rozsáhlé látky a jasnost a přesnost stilisační, to vše jest předností mythologických úvah Králových stejně jako všeho, co vyšlo z ruky jeho. Ale к tomuto jaksi povšechnému významu druží se ještě speciální důvod, pro který bude i této činnosti jeho povždy .s uznáním vzpomínáno. Král byl zajisté u nás i na tomto poli neohroženým průkopníkem, jenž vytrvale a neúnavně razil cestu správnému názoru v nesnadných otázkách týkajících se mythologie a náboženství národů antických, učil kritickým zrakem dívat se na jednotlivé problémy a svým příkladem pobádal к následování. Věren svému životnímu úsilí o prohloubení a rozvoj české vědy, nehledal ani v tomto oboru uznání širokého fora vědeckého, ač i tu se dožil zkušeností každému vědci zajisté nemilých, že v pozdějších pracích cizích badatelů, na př. v pracích Roscherových nalézal názory, к nimž sám již před lety dospěl (srv. L. fil. XXVII, 1900, str. 182 pozn.). Toto své obětavé a hluboké porozumění pro potřeby české vědy osvědčil jmenovitě svými obsáhlými přehledy o současném stavu mythologického badání, jež po mém soudu řaditi jest к nejcennějším odkazům jeho bohatého ducha. V nich zanechal Král nejen těm, kdož budou hledati poučení a radu v otázkách mythologických, nýbrž i všem, kdož budou pokračovati v díle jeho, vzácnou pomůcku a bezpečné vodítko v spletitém labyrinthu různých theorii a hypothes, jimiž obor tento tak oplývá a aspoň částečně na-