také stanovisko Fr. Krejčího, který v zásadě uznává správnost theorií Spencerových a Lippertových, třebas leccos z nich odmítá nebo modifikuje. Na tento posudek odpověděl Krejčí některými námitkami v České Mysli II, 1901, str. 152 n. a tu pokladal i Král pro důležitost věci, jak praví, za potřebné připojiti к těmto námitkám některé poznámky svoje, čímž vznikl prvý z uvedených článků. Precisuje v něm nejprve stanovisko své i Krejčího v otázce o vzniku náboženství. Kdežto podle jeho názoru vyvinulo se náboženství ze dvou souběžných pramenů a to jednak z oživování a oduševňování přírody, jímž vznikli daemoni a bozi přírodního významu, jednak ze ctění předků, jež rovněž mohlo vésti ke vzniku rozličných herou, po případě i bohů (Amfiaraos, Trofonios a pod.), uznává Krejčí podle Spencera a hlavně podle Lipperta jediný pramen náboženství, ctění předků, z nichž se vyvinuli daemoni i bozi vyšší. Na to probírá jednotlivé námitky Krejčího. Proti tvrzení jeho, že při stanovisku Královu nelze vysvětliti, že jsou národové, u nichž jest jen víra v duchy nebo jen kult předků, uvádí, jistě právem, jak obtížno jest vniknouti v pravou podstatu náboženství národů necivilisovaných, o něž při tom hlavně jde a jak naproti Lippertovi na př. M. Müller tvrdí, že nezná ani jednoho národa, u něhož by se náboženství skládalo jen ze ctění předků. Nejpádnějším důkazem ovšem jest, že u Číňanů, u nichž kult předků hraje tak vynikající úlohu, nestal se žádný z jejich předků bohem. Ostatně i kdyby skutečně některý národ ctil jen předky, byla by přípustná domněnka, zda kult bohů přírodních nebyl u něho kdysi zatlačen kultem předků. A posléze i kdyby se vskutku u některého národa kult bohů přírodních vůbec nevyvinul, nesvědčilo by to proti názoru Královu, neboť všichni lidé zosobňovali a oduševňovali sice na jistém stupni svého vývoje zjevy přírodní, ale toto oduševňování nemusilo vésti u všech к zbožnění a uctívání. Pomíjeje ostatní méně významné body této diskuse, zmiňuji se pouze ještě o důvodu, jenž by vážně svědčil pro správnost theorie, jíž se přidržuje Krejčí, kdyby totiž bylo možno dokázati, že i chrámy bohů přírodních jsou původně jejich hroby a že oběti jim vzdávané jsou vlastně pokrmy, jež duším zemřelých byly podávány. Ale tento názor Lippertův není nikterak dokázán, ba jest zřejmě nesprávný. Naopak, kult řeckých bohů olympských jest podstatně rozdílný od kultu herou a bytostí chthonických, což zřejmě dokazuje, že bozi ti nejsou původem svým duše předků. Rovněž nelze na základě této theorie vyložiti podstatu a funkce některého velikého boha řeckého nebo římského.

Diskuse o této otázce neskončila tímto článkem, nýbrž na vývody Královy odpověděl Krejčí v České mysli IV, 1903, str. 389 n. a odpověď ta byla podnětem к druhému článku Královu. Ve své odpovědi snaží se sice Krejčí opříti své dřívější námitky některými novými momenty, ale ani jediný z nich nemůže seslabiti závažnosti základního fakta, že z pouhého ctění předků nemožno nestrojeným způsobem vysvětliti vznik kteréhokoli náboženství vyspělejšího, na př. řeckého nebo římského, jichž podstatnou součástí jsou bozi významu přírodního.

Soudím, že v tomto sporu jest pravda rozhodně na straně Králově, ba myslím, že Král mohl jiti ještě dále a vyloučiti kult předků ze své theorie o vzniku náboženství úplně. Jak dovozuje na př. Ed.