polské konfederátky a ilirský fes. Pravá polská konfederátka, jaké posaváde polská šlechta někdys nosí, není zrovna tak, jak jsme viděli u naší Slávie. Sama čepice jest trochu větší a malebně nad hlavou poněkud spadá, obyčejně к levému boku, v čemž Poláci vlastní vkus mají. Kožich, jímž konfederátka lemována jest, nevypadá tak turbanovitě, jak to nosí Slávie, nýbrž lehký, ne příliš široký pás tvoří v každém směru ohybný jako celá čepice. Barva červená jest sice u Poláků oblíbená, ale ne výhradná. Zvláště konfederátky В ars ké čili á la Kościuszko, které především za znamení svobodomyslných a vlasteneckých lidí platí, jsou bílé, šedivým beránkem obroubeny a, jestli se dobře pamatuji, červenými šňůrkami ozdobeny. Barvy konfederátek mohou býti ještě jiné, lemování ale má býti z bílé neb šedivé kožešiny, leda soboli by se také snad k tomu hodili. Vůbec záleží kroj konfederátky ve vkusném a volném spojení okrouhlého dolního kraje se čtverohranným svrškem, ani kožichové lemování nesmí čepici dle postavy na dvě částky děliti. Ilirský, zvláště srbský fes jest fesem, viděli jsme jich dosti v Praze, v tom se nedá nic měniti neb vybírati, můžeme jej pouze tak přijímati, jaký jest, i s temnočervenou barvou i s modrým notným třapcem. Po-znamenati sluší, že slaměněné klobouky u polských a ruských sedláků v létě vesměs v užívání jsou a zajisté za národní se považo-vati mohou.

Po navrácení к národnosti severního polu, totiž hlavy, mohlo by se nejspíše pokračující vlastenectví к jižnímu polu českoslovanského těla obraceti; nastupuje tedy národozpytná, politická a plastická otázka o spodkách. Již na první pohled se přesvědčíme, že bujará vyobra-zivost slovanská od pravěků velmi bohatá na vynálezy bývala, na nichž rozličné soustavy spodků se zakládaly a radostně rozvíjely, pod jmény nohavic, spodní, šaryvarek, kalhot atd. Můžeme se ovšem domýšleti, že mimo domácí vynálezy tohoto druhu dávnější Slované třebas i některý cizí od sousedujících národů si přivlastňovali. Zvláště náš český výraz kalhoty, pokud vím, u žádných jiných Slovanů neužívaný, a francouzské culottes slovozpytnou cestou к té domněnce mne vodí, že to snad původně ^byl nějaký druh keltických nohavic, ježto v šeré minulosti u pradědů Cechoslovanů obliby docházel. Pro nedostatek podstatných zpráv nyní arci nemůžeme udati, kterak asi tyto první staročeské kalhoty skutečně vyhlížely, pročež za radno mám, abychom se výhradně takových tvarů slovanských nohavic drželi, o nichž s jistotou víme, jak a co to jest... Dalece by to vedlo, kdybych zde všechny důvody vylíčil, podle kterýchž soudím, že nejstarší druh kalhot slovanských byl ten, který i podnes náramně po celém kmene rozšířený vidíme, totiž nohavice z hrubého plátna, nenuceného a jednoduchého, však vůbec více širokého než ouzkého kroje. Další rozvinutí dvou hlavních soustav národních kalhot zdá se ouzce spojeno býti s obuví, mezi níž a kalhotama nějaká patrná vzájemnost skoumatelovi se vyjevuje. Jedni Slované přijali obuv nenepodobnou románským sandálům, původně zajisté střevy okolo nohy připevněnou (odtud jméno střevíc), čímž se stalo, že kalhoty, střevy, řemeny neb šňůrami přitiskované oužeji к noze přilnuly. Další odvětví tohoto hlavně u slovanských horalů, zvláště v Karpatech, rozšířeného systému (soustavy) jsou ouzce přiléhající kal-