nich studií a výkresů národního kroje českoslovanského, — nedovedu pověděti zdali uvedená výzva Slov. Lípy vyzněla na prázdno, či pokud doznala ohlasu ve veřejnosti — L. Rittersberg uveřejnil, nevyčkav rozhodnutí nebo aspoň pokynů výboru, v Národních Novinách dlouhý článek „O národním kroji mužském."60) Uvažuje tu mimo jiné takto: „Rozmanitost způsobů slovanských krojů jest tak bohatá, že si na příliš obmezený výbor stěžovati nemůžeme. Majíce tedy jenom na vybranou, bude snad nejvhodněji a nejpřiměřeněji, říditi se při tom podle zvláštních poměrů našich. Zvláštní tyto poměry vedle mého zdání asi toho vymáhají, že se všeobecné uvedení národního kroje slovanského nepochybně tím lépe podaří, čím méně bude ta změna nápadná, čím více se dá po částech docilovati, tak že by nemusel člověk hned celý oděv najednou změniti, nýbrž kus po kusu, čím vkusnější bude nový kroj sám v sobě a čím méně bude odporný posaváde u nás panujícímu vkusu západoevropskému, při čemž ovšem tuze ouzkost-livými býti nesmíme, sice by národnost kroje zase propadla. Dále jest na bíledni, že vlastenecká strana našeho národu, jenž nejvíce o nošení národního kroje usiluje, vůbec bohatá není, pročež by radno nebylo, příliš nákladného kroje vybírati. Podle vkusu západní Evropy, který u nás z dobré části již do krve přecházel, dáli bychom vůbec přednost temným, aspoň nekřiklavým barvám s nečetnými výminkami.

U nenáhlém postupování v proměně veškerého obleku bylo by snad nenevhodné začíti nejprve od hlavy, jelikož sám způsob, jakým se hlava pokrývá, již velmi významný v národním ohledu jest. Jen to musím předeslati, že bychom alespoň fraků hned se odříci museli, neb člověk v jiném, obyčejném kabátě bez notného uražení vkusu slovanskou čepici dobře nositi může, ale člověk ve fraku s čepicí slovanskou, ten by skoro jako opice vypadal. Maje na zřeteli, že svornostenské poděbradky nejenom vkusem a zvláštním rázem vynikají, ale mimo to něco českého jsou, že i sama Svornost to zasluhuje, abychom nějakou památku po ní nosili,61) byl bych ovšem pro zachování poděbradek. Nelze ostatně zapírati, že poděbradky v nejnovějším konstitučním čase zvláště pro vojenský sbor se určily, к čemuž žhoucí červená barva, orlí péro a štítek s národním lvem zajisté dobře se hodily a malebnosti dodávaly. Pro všední civilní oděv navrhoval bych spíše při tom samém kroji poděbradek tmavější barvy, leda s živějším třapcem — třebas troj-barevným. Mám za to, že by poděbradka z černého sukna, s černým nebo temnohnědým kožichem, dosti vkusně vypadala; mohly by se ostatně i zelené, modré atd. nositi. Dosti hezká by snad také byla poděbradka z tenkého sukna pěkné tmavohnědé barvy s beránky šedivými a stříbrným neb trojbarevným třapcem.

Poděbradky, kteréž bez toho v horkém létě trochu teplejší jsou, nežli zapotřebí, mohly by s ohledem na počasí jiné slovanské čepice střídati. Takových čepic jsou všelijaké hojné druhy, mám však za to, že bude na tom dosti, přijímáme-li vedle českých poděbradek ještě