str. 44
roční móda byla jako ideálem pro ten rok, a ten se považoval za nóbl a za hezkého, kdo dle nej novější módy se strojil.
Teď počalo se mysliti na národní kroj, myšlénka se vtělila a v krátké době veselila se naše bujará mládež studentská, naše Svornost, naši spisovatelé v kroji malebně slovanském. Zdravý český rozum zajisté jednání toto musí chválit a také, jak jsrne se přesvědčili, schvaluje. A jak by také nechválili? Je to kroj, který nezapírá žádný oud těla, ani také nenalhává, jak to při francouzském jest. Jedině to odrodilé, neuvědomělé množství, které, žijíc mezi námi Slovany, ničehož o slovanském životě neví, vysmívá se a zavádění kroje za bláznovství vyhlašuje, neb má je za rozkolnictví mezi národem českým a německým. Pražští šviháci, kteří nyní touto novotou zbyli jako na ocet, jsou druzí odporníci a nepříznivci národního kroje. Ti ale nejsou přec tak zlí neb к vůli marnosti stanou se raději Cechy, jen aby se lesknouti mohli.
Ať nikdo nepovažuje kroj národní za věc malichernou. Jeden jazyk, jeden mrav, jeden zpěv, jeden kroj jsou jednotlivé částky, které ale dělají veliký celek. My nezavádíme nic zbytečného, nýbrž něco, co nám trudné dvoustoletí odňalo, právě tak, jako vymáháme práva jazyku našemu, které v tom samém věku jsme ztratili. Cechové mívali vždy svůj národní kroj, mají ho jiní Slované také, proč bychom my teď, probuzeni к jarému životu a nadějné budoucnosti, opět v šat se neoblékli, jaký je duchu i citu Slovana příslušný?
Byl bych tedy radou, aby každý, kdo si nový šat dá dělati neb předělati, dal si jej přistřihnouti národně. Vždyť nemusí být z drahé látky, nemusí být na něm stříbra, zlata a klenotů; kdo se nerad ukazuje a skvěle strojí, nepotřebuje i nyní od své zásady neb zvyku upouštěti, ale jen ať se strojí národně. К našemu zármutku pozorujeme, že krásné pohlaví v této záležitosti nebéře také činného ou-častenství jako mužští. Ci snad je vinen nedostak vzoru? Domníval jsem se již dávno, že tomu tak musí být, vidělť jsem pouhých malovaných obrázků, představujících kroj, ale podle těch nemůže krejčí stříhat. K tomu je potřeba podrobných, částkových vzorků.59) Aby si hned kroj národní zřídil, nikdo nutit se nemůže, připomínáme pouze, aby každý Cech, kdy si ňáký dá šat šít, příležitost neobmeškal, dát si stříhnout krojem národním. Pro ony pány, jenž se rozhodli jsou dát sobě národn i kroj slovanský vyhotovit, udáváme zde adresy několika pánů mistrů krejčovských, jenž v tom oboru již pracovali a mnoho pěkného již podali. U jmenovaných pánů jsou též malované výkresy rozličných národních krojů slovanských vyložené." —
Mezitím co se výbor umělecko-literární, proměněný o dva dni později v šestou sekci Slov. Lípy pod jménem odboru pro umění slovanské, jehož předsedou byl Heliích, prvním jednatelem Mánes a druhým Výšek, zabýval 15. září zkoumáním předložených mu prv-
59) V článku, otištěném v Nár. Novinách, následuje nyní ještě tato věta, v letáku ku podivu — úmyslně či náhodou? — vypuštěná, totiž: „A což vy, sedláci, vy, jejichž srdce nyní tak omládla, zbujařila, vy, jenž s námi vřele cítite, s námi vše snažení sdílíte, zůstanete-li v těch francouzsko-německých kabátech, fráčkách, vysokých kloboucích, neb dokonce v štrupličkách? Budľte i vy tenkráte s námi, není to žádná krkolomná práce!"