hnutelnou potřebou, kéž by se tedy naši dramatičtí básníci, jako Klic-pera, Wenzig, Tyl, Svoboda a j. toho ujali!

Do nahoře jmenovaných míst nesahá ruka umělců Pražských. Ciní se tedy tímto uctivá prosba od Slovanské Lípy ke všem umělcům a u věci té zběhlým mužům po Cechách, na Moravě, Slezku a ve Vídni, aby výkresy a popisy takové zhotoviti a Slov. Lípě do Prahy (Betlémský plácek č. 258) zasiati sobě neobtěžovali. Dělá se to též hlavně i z toho ohledu, jak jsme již podotkli, že, byť se všeho к žádanému cíli a konci upotřebiti nemohlo, přece by sbírka národních krojů (zde arci nejvíce minulých věků) rozmnožena a v českém národním Museum složena býti mohla. Na všecky vlastimilý klade se v ohledu tom plná naděje. ■— Tolik Slovanská Lípa. Ale nedosti toho. Aby vzbuzen byl pro věc větší zájem v širších kruzích, vydal potomní člen výboru uměleckoliterárního při Slov. Lípě, V. H. Kokořínský, tiskem Jaroslava Pospíšila jak se zdá, již počátkem června, zvláštní leták „O národním kroji",58) kde bičuje vtipně zvláště způsoby dotud obvyklé. Píše: „Když se tak neštěstí počne do domu hrnout, máte je hned ve všech koutech. Tak to bylo i za starého absolutismu. Celý stát byl absolutismem a despotismem tak proniknut, bůh absolutismus měl tolik kněží a modloslužebníků, že se vina na všecky lidi vrhala a že se zapomínalo na jediného a hlavního původce toho všeho, na ten zdroj poťuchlé politiky, na toho krále kanónů, provazů, státních dluhů — pana Metternicha. Všude bylo viděti ten samý systém. Ten samý systém šklebil se z kancelářů pánů byrokratů, ten samý systém mluvil z úst panu poručíkovi od kyrysníků, ten samý systém zaváněl z mnohé pokrytecké kutny klášterní, ten samý systém konečně vykukoval z měnivé a nestálé módy v oděvu.

Mám Metternicha v silném podezření, že dával instrukce všem modistům a modistkám, neb ty módy byly, jak by Metternichovi z oka vypadly. Všecky části obleku byly tak zřízeny, že byl člověk jako v malém žaláři. Na nohou ouzké boty, z toho otlačené nohy a kuří oka. V těch spodkách se širokými podšlapky a se šlemi vězel člověk jako svázaný a od ramenou až к patám sešněrovaný. Mezi kabáty byly nejgeniálnější ovšem ty jíkavce a fráčky, avšak i ty druhé kabáty mají mnoho zvláštností na sobě: rukávy pod loket, život teprv pod životem až někde tam dole — a knoflíky brzo jako čamrdy, brzo jako německý koláč. Aby se člověk mnoho na stranu a za sebe ohlížeti nemohl, vymyslil Metternich ty vysoké límce a v tom vězel panáček jako hlídač v boudě. Ty vysoké cylindry (klobouky) ty ještě Metternich dosti dobře vymyslil. Myslil si při tom: co se nevejde do hlavy, ať se vejde do klobouku. Do hlavy nám toho Metternich mnoho nedal, do klobouku nic, a proto nám bylo tak lehko. Přestanu dále popisovati ty titěry, které к modě patřily, neb jsem si jich nikdy nevšímal, dle módy jen střídmě se řídil a až do nebe sáhající radost[í] plesal, když Cechové mohli počít zcela býti Cechy. Bylyť ty módy pro kapsu drahé a přece jak při tom člověk vyhlížel ? Světu se ovšem líbily, neb každo-