str. 52
starém, tak že nové kroje ustoupily, dříve než se mohly ujmouti, zaniknuvše rychleji než povstaly, obvyklým dotud způsobům západoevropským. Zkušenost tato dala za pravdu Lierovi,85) že každý kroj vyvíjí se a provází člověka postupem dějin, nejsa nic nahodilého, nic libovolného, že obecný národní kroj nemůže vzniknouti jinde než v lidu, že musí kotviti v něm, v jeho mravech a krasochuti, že nepadá s nebe, nýbrž musí opírati se o historický vývoj, kontinuitu a zachovalosť, že může býti toliko nenucené a nestrojeně v obecné platnosti a vážnosti. H. Traub.
O lidových výrazech
Josef Janko:
čulisný (čulišný), čulizný (čuližný) atp.
Byv upozorněn dv. radou prof. Vejdovským na výraz nespisovný, ale v Bechlyni u Roudnice, dále na Slansku běžný čulišné (též ču-1 i z n é) pivo, obsahující patrně chválu toho nápoje, zjistil jsem, že se týchž nebo podobných útvarů adjektivních užívá dosud v leckteré krajině české, avšak právě jen v řeči lidové. Fakta к výkladu dostatečná, jež by se však dalším pátráním jistě dala rozmnožiti neb aspoň znovu ztvrditi, jsou tato: Adj. čulisný, „úhledný, vkusný, hezký", zaznamenává podle v. J. Duška Kott 5, 1231a pro Jilemnici, Kostelec n. l. ą j., ironické rčení To by bylo něco čulisného Kott tamže pro Renčov; adj. čul ist ný „hezký" podle J. Kubína Kott, Přisp. 2 (1900) pro Nepomuk; adj. čuližný „směšný" uvádí již Jungm. SI. 1, 321a spolu se rčením Toť je čuližné! jakožto usus pro c. Budějovice; děvče ze Solopisk u Sedlčan užívá adj. čoulisný ve významu „všetečný", paní její však z rodiny původně rovněž sedlčanské již ve význ. „lichotící se"; Kott 1, 5396 zapsal z jižních Cech i sloveso čuliti se „usmívati se". o výklad pokusil se dosud jediný Rank*: udávaje čulisný, čulizný, „wunderbar", klade je na roveň sic. (rus.) čudesný — zdali právem, uvidíme doleji.
Při výkladě svém vyjdeme z poznání, že vyvozovati útvary řečené z němčiny je nemožno, že naopak dlužno se tu dopíditi slovanského základu hodně starobylého, z kterého vzešlo slovo tuhého sic života, ale nepojaté v poklad mluvy spisovné. Základem takovým může býti toliko adj. *čulý (od си1ъ ze slovesa čuti „čúti, čiti"), útvar, jenž opravdu dosud žije v p. czuły „citlivý, pohnutlivý, též citelný; také bdělý, pozorný, pečlivý" a v mr. čúíyj „cítící, jemnocitný". Dříve vyvozováno i č. čilý „alacer, vividus" z *čulý, ale dnes víme bezpečně (srv. Zubatý, Lfil. 42, 1915, 18 n., kdež'i literatura), že naše čilý, pokud trvá v tomto tvaru již od dob nejstarších, nemá spojitosti se slovesem čúti, přehlas, čiti, nýbrž že jest participiální přídavné jméno čilb к slovesu *čt>ja, čiti „odpočívati", tudíž významu původního „odpočinutý". Arciť ono adjektivum *čulý, o něž nám jde, bylo by
85) J. Lier, Nár. kroje, Světozor 1888 str. 370.
*) Nový slovník kapesní jaz. čes. í něm., s. v.
|
