Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 62

Jsou to akta katastrů t. řeč. Tereziánského a_ Josefínského z XVIII, století, chovaná v Zemském archivu království Českého, přebohaté a neocenitelné zřídlo názvů polních tratí, v nichž dosud zachována jest většina jmen sídlišť dávno zaniklých.1) Jak dlouho udržela se v těchto lidových názvech jména osad, pro to nejlepším důkazem jest skutečnost, že některá místní jména na Pelhřimovsku, jež čteme jako jména osad posledně r. 1305, vynořují se zase teprve v nich — po celých 400 letech — a žijí v ústech lidu většinou dosud.

Tak bylo možno kombinováním zápisu v katastru Josefínském, v němž poloha každého jednotlivého pozemku je dosti přesně udána popisem terrainu, s lidovou tradicí i názvoslovím a očitým shlédnutím místa udati polohu většiny zaniklých vsí s pravděpodobností skoro úplnou. Někde potvrzuje lokalisaci takto získanou i mapa katastrální z r. 1829.

S naprostou přesností bylo by možno lokalisovati zaniklé vsi ovšem pouze na základě ohledání a prokopání půdy.

Podle obou hlavních pramenů, jež nás poučují o nejstarším místopise okolí pelhřimovského, proberu zaniklé vsi na Pelhřimovsku ve dvou skupinách.2)

A. Farní obvod rynarecký r. 1203.

(Srovnej přiloženou mapku.)

Nejstarší pramen, poučující nás o osídlení krajiny pelhřimovské, je zakládací listina fary rynarecké daná od biskupa Daniela II. 20. května 1203 3), inserovaná v plném znění do konfirmace biskupa Jana IV. z 5. září 1305, jejíž originál chová se ve farním archivu rynareckém. Listina je zajímavá po několika stránkách: pro dějiny sociální jako jeden z nej-starších dokladů vnikání německého práva do Cech4), pro dějiny církevní jako nejstarší příklad určitě vymezeného farního okrsku u nás5) a v neposlední řadě pro historickou topografii, uvádějíc na samém pomezí českomoravském, v místech někdy pohraničním hvozdem zarostlých, už pro druhou polovici XII. století 24 jmen osadních.

Ze všech těchto 24 osad trvají dosud, ať už jako vsi nebo jako dvory, Benátky, Buková, Lešov, Ňemojov, Ostrovec, Radimov (dnes Radňov), Rájov, Rohovka, Rovný, Rynarec, Vratišov a Zajíčkov, tedy pouhá polovina. Všecky ostatní (Bedřichov, Křepelov, Dlouhá a Okrouhlá Lhota, Nedvězí, Posvátný, Slaviboř, Smrkovec, Větrov, Vysoký a Zbi-raov) marně bychom hledali v některém úředním seznamu místních jmen.


1) Na důležitost katastrů pro lokalisování zaniklých osad upozornil J. V. Simák, O speciálních mapách, jakožto pomůckách dějezpytných. Ces. časop. hist. XI (1905), str. 308 п., pozn. 1.
2) Р. škol. radovi Aug. Sedláčkovi vyslovuji nejuctivější dík za velmi ochotnou zprávu o některých pramenech. Jsou označeny (ÄS).
3) Codex diplomaticus Bohemiae. Ed. Gust. Friedrich. II. Pragae 1912, str. 30 п.
(č. 33).
4) Srov. Národop. věst. českosl. XII (1917), str. 182.
5) Fr. Hrubý, Církevní zřízení v Čechách a na Moravě od X. do konce XIII. stol. Čes. časop. hist. XXIII (1917), str. 46 uvádí nejstarší doklady teprve z 20tých let XIII. století.

Předchozí   Následující