str. 61
uváděla je přímo v nevážnost, ač v lecčems nemohla jich nahraditi, zejména „ne v šíření prostonárodních písní.
Ze však i mnozí velcí malým muzikám přáli a chlapce přímo к ní naváděli, zkusili to tu a tam, že si místo dud přivedli harmoniku s měchy. Ale to nebyly dudy!
V naší vsi pod Cerchovem měli jsme vzácnou zvláštnost — posledního cymbalistu chodského. „Strýček Cymbálouc" nám hochům leckdy zahrál. Dal se naším žadoněním odlouditi od starodávného dřevěného soustruhu, jenž mu byl hlavním pramenem chleba, ale nikdy se nedal ani za peníze získati pro malou muziku. Hrával jen velkým a hledáván byl se svým druhem houdkem na každou neděli někam do okolí. Někdy se vydával se svým starožitným nástrojem jako hodný val, vleka jej na řemeni přes rameno, daleko přes. lesy a vracíval se s plnou hrstí bavorských sťříbrňáků.
Když pak z nenadání ruch národopisný posledním dudákům získal nové vážnosti, bývali oni znova hledáni po vesnicích chodských i к muzikám velkým, zejména staří si je volívali, přibírajíce ovšem houdka i piskače, aby byla „selcká" muzika úplná, a to hlavně o posvícení a masopustě. A tu se dudákům nejen dobře jedlo, ale i pilo i více platilo. To byla poslední rána malé muzice chodské a tak důkladná, že už po léta není o ní na vesnici chodské pomyšlení, leda někde na hyjtě ve vzpomínkách a hovorech těch, kdo se při ní dost a dost natancovali a. navyváděli. Jan Fr. Hruška.
ZANIKLÉ OSADY NA PELHŘIMOVSKU.
Josef Dobiáš
(Příspěvek к historické topografii české.)
V článku o osídlení Pelhřimovska do válek husitských, otištěném v minulém ročníku tohoto časopisu, pokusil jsem se ukázati, že okolí Pelhřimova bylo osídleno mnohem dříve, nežli se dosud připouštělo, a zmínil jsem se o tom, že lidská sídla byla tu už velmi záhy rozložena dokonce hustěji, nežli dnes. Důkazem toho jest poměrně značné množství osad, jež se později v pramenech objevují jako vsi pusté a po nichž do našich dnů nezbylo někdy ani nejmenší stopy.
Zmizelých těchto osad na Pelhřimovsku všiml si dosud jedině August Sedláček, jenž ve svém Místopisném slovníku historickém (Praha 1908) shromáždil nejdůležitější historická data jich se týkající. Druhý však a vlastní úkol historické topografie, lokalisovati osady zmizelé, zůstal dosud nesplněn. Sedláček na uv. m. určil přesněji pouze polohu někdejší Slaviboře a Huntova, jinak musil se spokojiti jen přibližným určením polohy podle míst, jež se v našich pramenech jmenují v jejich sousedství — předpokládaje, že v listině uvedený pořad ve výpočtu vesnic drží se přirozeného pořádku zeměpisného.
Toto omezení bylo ovšem přirozené, neboť historické zprávy jen v případech velmi řídkých obsahují bližší udání polohy míst, o nichž mluví. Tento nedostatek je však plnou měrou vyvážen prameny jinými.
|
